Levé křídlo

Začátek je hrozný, ale je třeba vydržet,   protože pak se dostanete jednak k zajímavému, i   když klišovitému příběhu a jednak k hercům   ze seriálu „My všichni školou povinní“.   Filip Renč mi lezl na nervy jako vždy. Mile   překvapila malá Zedníčková. Ohodnotil bych to   jako mírný nadprůměr, ne dějově, ale kvůli   dětským hercům.

Jeden z méně známých dětských filmů,   nicméně obsazený řadou známých dětských   hvězd a kvalitně zpracován, jak bylo v   osmdesátkách zvykem. Mladičký Pavel Kříž a   Filip Renč, stejně tak další - Zedníčková,   Vávrová, vynikající Martin Šotola, kteří v   čase dětských her a malin nezralých zachrání   mladistvého uprchlíka. Naivně přistupují k   nebezpečí, které všem hrozí a právě na tu   naivitu jsem si musela dávat pozor, aby mě tolik   nevadila. Dospělí v pozadí, projeví se až na   konci, ale pardon, věřit, že jsou kladní   úplně všichni, tak to už jsem opravdu nemohla.   Ale znovu v souladu s výše zmíněnou naivitou,   nebyla jsem cílová skupina, které byl příběh   určen, na to jsem moc velký realista a   dospělák.

Sice nereální příběh z doby 2. druhé   světové války, ale pro dětský film zcela   vhodný. Nebojácné hrdinství dětí při   ukrývání stejně starého francouzského   chlapce uprchlého z transportu. Byť ho Němci   hledají, nikdo nezradí. Hledaný chlapec se tak   nejen prochází Němcům přímo před nosem, ale   dokonce si proti nim zahraje i fotbal. Příběh   je atmosférou směrován hlavně k dětskému   diváku, takže prezentovaná krutost doby je   krapet umírněna. Přesto tu je. Dnes na snímku   stojí za povšimnutí mnohých mladých tváří.   Filip Renč, Pavel Kříž, Martin Šotola, Lucie   Zedníčková, Dana Vávrová, Daniel Šedivák a   mnozí další. Dalo by se říct, že jde o celou   hvězdnou plejádu. Televizemi přehlížený   snímek, což je vcelku škoda.

Pro tento film mám zvláštní slabost. Byl   natáčen ve Zlonicích a náš baráček se   dokonce v jedné scéně mihne.
Na film jsem   byla zvědavá i z důvodu znalosti předlohy. Ta   se mi docela líbila. A mohu říci, že film   předčil mé očekávání. Jen jsem postrádala   zhudebnělého Apollinaira, ale kulturní vložka   tam zůstala. Ať již hraní na klavír či   dovádění v maskách. Hrůza války tam byla jen   naznačena. Film pro děti, ale osloví i   dospělé. Obdivovala jsem ohvahu dětí, které   neváhaly poskytnout pomoc cizímu chlapci, i   když velmi riskovaly. Červený plakát se jmény   popravených nebylo možno přehlédnout.

Film o záchraně francouzského židovského   chlapce je další z velké řady filmů, které   patří mezi kvalitní filmy své doby.
Děj se   odvíjí zvolna v klidném tempu, neboť autoři   nechtěli ve filmu pro děti zviditelňovat   agresivní násilí koncentračních táborů a   druhé světové války, ale spíš se zaměřili,   jako knižní předloha, na citovou stránku.
I   přez jednoduchost příběhu tu tehdejší   generace náctiletých herců Zbyněk Honzík,   Dana Vávrová, Dan Šedivák,Filip Renč, Martin   Šotola, Lucka Bártová a další, odvádí   dobré výkony, tak jak u nich ostatně bývalo   zvykem, na rozdíl od současných   rádobyhereckých rychlokvašek.

Pochmurný, spíš nostalgický příběh z konce   války. Snaha jedněch zachránit život před   těmi, kdo život bezostyšně berou - napětí   nechybí, ale jednou a dost.