Láska z pasáže

Devatenáctiletý Pavel Kříž tráví veškerý volný čas v pražských pasážích, bistrech a diskotékách s partou zloděje Robyho. Má sice maturitu, ale pracuje jako čistič oken, protože velkou část jeho příjmů tvoří zisk z podvodů, šmeliny a krádeží Robyho party, které dodává zaručené tipy. Není proto příliš nadšen, když mu vedoucí úklidu přidělí mladou brigádnici Janu Hálkovou. Přestože se dívka netají nechutí k Pavlovu způsobu života, vznikne mezi nimi křehké citové pouto. V prostředí, v němž se Pavel pohybuje, však nemůže dlouho vydržet. Mladík se dostává do stále větších problémů, když je část Robyho party dopadena a nemůže sehnat peníze na vrácení dluhu. Situace se vyhrotí, když parta zlodějů unese Janu v domnění, že tak Pavla donutí vrátit dluh.

Zdroj: Nova

Devatenáctiletý Pavel Kříž tráví veškerý volný čas v pražských pasážích, bistrech a na diskotékách s partou zloděje Robyho. Pavel sice má maturitu, ale pracuje jako čistič oken, přičemž velkou část jeho příjmů tvoří zisk z podvodů, šmeliny a krádeží Robyho party, které dodává zaručené tipy. Není tedy příliš nadšen, když mu vedoucí úklidu přidělí mladou brigádnici Janu Hálkovou. Přestože se dívka netají s nechutí k Pavlovu způsobu života, vznikne mezi nimi křehké citové pouto. To však nemůže v prostředí, ve kterém se Pavel pohybuje, vydržet. Mladík se dostává do stále větších problémů - část Robyho party je dopadena policií a on nemůže sehnat peníze na vrácení dluhu. Situace se vyhrotí v okamžiku, kdy parta zlodějů unese Janu.

Psychologicko-kriminální film Jaroslava Soukupa je úspěšným spojením divácky atraktivního vyprávění s černým pohledem do života morálně narušené mládeže. Vznikl v roce 1984 a stal se jedním z nejúspěšnějších českých filmů roku 1985. V hlavní roli Pavla Kříže, šité přímo na tělo, se představí Lukáš Vaculík (Kamarád do destě, Vítr v kapse). Jako Jana se po jeho boku objevila slovenská herečka Tatiana Kulíšková. V dalších rolích můžete vidět Vladimíra Dlouhého, Marka Vašuta (Roby), Miloše Vávru, Ondřeje Vetchého, Vítězslava Jandáka a další. Řada písniček Michala Davida, které ve filmu zazní, se ve své době stala populárními hity.

Zdroj: FTV Prima

Chlapec potká dívku, která je mu zpočátku na obtíž. Nezapadá do jeho relativně uspořádaného a zaběhaného způsobu života, který obsahuje vše od podvodů při práci – mytí výloh a oken — přes obratné obstarávání nedostatkového zboží „směnným“ obchodem až po dohazování tipů partě, specializované na vykrádání bytů. Mladík – Pavel – touto službou a svým podílem na kořisti vrací značnou sumu peněz, vypůjčených na zaplacení cizího rozbitého vozu. Z dívky se ale vyklube pohledná Popelka – Jana – a Pavla začne zajímat. Oboustranná nechuť a špičkování poznenáhlu přerůstá v citový vztah. Ve chvíli, kdy do vzkvétající kriminální „živnosti“ začne jakoby zpovzdálí zasahovat bezpečnostní aparát, vstupují do hry klasické motivy – podezřívavost mezi komplici, ultimátum na vyrovnání finančních závazků, fyzické výhrůžky, vydírání. To už je Jana jediným Pavlovým zranitelným místem. Proto také poslouží jako rukojmí jako záruka. Pavel je pro ni ochoten podstoupit vše; hodnoty, které doposud vyznával, se náhle jeví zcela jinak. V nerovném zápase – ani ne tak fyzicky, jako v akceschopnosti, v možnostech manévrování — se mu podaří dosáhnout na okamžik svého cíle — Janina osvobození. Ale vzápětí dochází až k tragickému konci své krátké pouti pasážemi a platí za přestoupení norem společnosti i zvrácené „etiky“ podsvětí vlastním životem. Jana opouští velkoměsto, v němž už nemá v tu chvíli co pohledávat.

Tento jednoduchý příběh by se mohl s menšími obměnami odehrávat v kterémkoliv větším městě. Praha však poskytuje mnohem větší prostor pro mimikry, všechno je méně na očích, lze téměř dokonale splynout s nepřehledným davem. Spolu s turistickým ruchem, nočním životem a dalšími specifiky se zákonitě v metropoli koncentrují určité společenské živly, vytváří se ideální podhoubí pro nejrůznější kriminální činnost. A například nezákonný obchod s valutami, nebo tuzexovými poukázkami — „vekslování“ – jsou ve velkém prakticky výlučnou pražskou specialitou, spatřitelnou zcela běžně na nejrušnějších tepnách a turisticky frekventovaných místech. Přestože existence tohoto jevu je jakýmsi veřejným tajemstvím, je obtížně postižitelný. Většina tzv. veksláků, nebo příslušníků jim příbuzných „cechů“, má příhodné zaměstnání. Nesejde na tom, zda formální, nebo faktické. Těžiště příjmů samozřejmě nespočívá v měsíčním platu, který např. u zavedeného „skořápkáře“ často představuje zlomek výdělku po zdařilém oškubání „kunčofta“. Navíc dokonalé propojení a provázanost s restaurační a hotelovou sítí, autodopravou či některými obchody, do nichž se vchází „zadem“, proplétá a otravuje organismus velkoměsta jako rakovinné metastázy.

I když ve valné většině „na každého jednou dojde“, je podstatné, že „příklady“ táhnou. Vidina bezpracného zisku, relativního materiálního luxusu a životního standardu a postojů, okoukaných nebo povrchně transponovaných z cizích reálií, přitahuje zejména mládež. Z jejích řad se zhusta rekrutují elévové šikmé plochy. Přitom se již delší dobu nejedná jen o mladé lidi z tzv. narušeného prostředí, o případy s alarmujícím sociálním zázemím či minulostí. Přibývá mladých lidí, kteří se mimo jiné tímto směřováním distancují od generace svých rodičů, nejen od jejich životních stereotypů či „zastaralých“ názorů, ale často současně – a to je mnohem závažnější – současně diskreditují práci, kterou pro společnost vykonali. V důsledku to znamená ostentativní zaujetí odstupu nebo dokonce odmítavých pozic vůči naší společenské realitě, podstatě a cílům této společnosti.

Takový je i Pavel z Lásky v pasáži, pro nějž matčina obětavá občanská angažovanost buď neznamená vůbec nic, nebo vzbuzuje ironický úsměšek. Nesedí mu ani každodenní shánlivý koloběh jednotvárného sestřina manželství. Ale nehodlá se ani několik let uskrovňovat při vysokoškolském studiu a ještě dost dlouho poté při vstupu do praxe vzhledem k nízkým nástupním platům absolventů. Volí raději přímočarou zkratku, rezignuje na jakékoliv perspektivní ambice ve jménu získání okamžitých požitků. Pavlův odchod z vysoké školy (prehistorie příběhu) motivovaný nutností vydělat rychle hodně peněz je pouze vhodnou záminkou, omluvou vlastní neschopnosti nebo obav z nezvládnutí náročných úkolů, nerozhodného uhýbání před zodpovědným stanovením osobních cílů a jejich postupným naplňování. Avšak ustupovat lze vždy jen po určitou hranici. Slevovat naopak nechce Jana, pro niž je úspěch po prvním nezdaru při přijímačkách na vysokou jediným stimulem existenčně obtížného setrvání v Praze (bydlení na koleji „načerno“, brigáda). Vyslovené provizórium je zpočátku základním momentem, který ji spojuje s Pavlem — neboť i jeho status quo je provizorní. Podobá se postavení na ostří nože, po němž lze postupovat jen jedním směrem, ale ani krok stranou, podobá se patové situaci, která může mít nespočet opakování, ale žádné řešení. Pavel to pociťuje na vlastní kůži, jakmile chce změnit běh událostí, vyvázat se z pochybného spojenectví.

Láska z pasáže je opravdu jednoduchý příběh — jednoduchý v dobrém slova smyslu. Fabulace upřednostňuje plynulý tok vyprávění, nezdržuje tempo podružnostmi. Nepředstírá psychologickou hloubku tam, kde by to bylo zbytečné, dostředivé, motivické linie se nerozbředávají; v zájmu dějového spádu není ani nastavována délka filmu, která je mírně pod běžnou metráží. Přitom s méně běžnou inscenační čistotou se příběh někde prvoplánově (vzato dějotvorně), jinde v mizanscéně dotýká řady projevů konkrétního výlučného prostředí, mnoha aspektů života a názorů některých vrstev mládeže. Lze diskutovat o tom, zda některé stránky takto zachycené reality nemohly být tvrdší, zda skutečnost není ještě drsnější — ale to nebylo účelem filmu.

Proto také autoři volili nakonec jinou variantu Pavlova skonu – ne brutální zabití nožem, ale smrtelné zranění při kolizi s vozem party na útěku před Bezpečností. Jestliže materiálu v předchozím Větru v kapse prospěl posun autobiograficky inspirovaného o zhruba dvě desetiletí do současnosti, prodělala Láska z pasáže obdobný vývoj. Scenárista Miroslav Vaic a režisér Jaroslav Soukup pracovali původně na látce s pracovním názvem Felicie (ozvuk prapůvodního motivu rozbitého cizího auta odkazuje značkou na nějaký rok zpátky), jejíž těžiště v dalších modifikacích textu přesněji vyjadřoval titul Láska z pasáže Luna. V závěrečných etapách literární přípravy a natáčení se posléze i fiktivní pasáž Luna stala nedůležitou, nahradily ji reály skutečných pražských průchodů a bister, které nejen vizuální, ale i dějové složce vtiskují nekašírovanou atmosféru a věrohodnost, které umožňuje kameramanské zachycení zvláštním způsobem fotogenických pasáží a dalších prosperit „Václaváku“.

Atraktivní balení, zárodečně obsažené nejednoznačným žánrem již ve scénáři, dolaďuje líbivá hudba a zpěv Michala Davida. To vše nepochybně přispěje k diváckému úspěchu. Z tvůrčích hledisek je však zajímavé úzce související zjištění — že lze „fotogenicky“ přitažlivým příběhem kriticky zobrazit jevy, kolem nichž se často našlapuje až příliš opatrně, a že lze v souvislosti s tím vyvolat katarzi prostřednictvím postavy obdařené spíše zápornými atributy, neboť jaksi z opačné strany vymezuje představu o kladném filmovém hrdinovi.

FEDAŠ, Miloš. Fotogenická láska z pasáže. Scéna. 1985, roč. 10, č. 11, s. 5.

Psychologicko-kriminální drama ze života morálně narušené části současné mládeže. Je vážným pokusem o sondu do života těch mladých lidí, kteří se vyhýbají poctivé práci, živí se černým obchodem, vekslováním, podvody, prostitucí a krádežemi. Před denním světlem skrývají svou činnost v pražských pasážích, bistrech, barech a diskotékách. V tomto prostředí přirozeně nemůže křehký vztah ústřední dvojice Pavla a Jany dojít naplnění.

Autor/Zdroj: /Popis