Kimi

Hitchcockovský motiv připomínající svou   strukturou především „Okno do dvora“   (1954), je impozantní nejen svou atmosférou v   budování napětí a tajemna, ale hlavně   skromným a nikam nespěchajícím dějovým   vývojem. Právě tím se udržuje napětí a   daří se. Agorafobie hlavní postavy Angely   dává o sobě vědět už u ní doma, ale   především se vyobrazuje venku a pocovidová   atmosféra už působí jen jako doplněk. I když   je fakt, že pocit izolace a její dopad, zejména   v oblasti všeobecné úzkosti, je vyobrazen   naprosto reálně. A právě tím je hodně   zajímavý charakter Angely a to po psychologické   stránce. Vlivem covidové pandemie je uvězněna   doma a neochvějně ji paralyzuje už jenom vůle   projít dveřmi. Proto doma také pracuje a to   analyzováním nahrávek softwaru KIMI, což je   ovládací systém tzv. chytré domácnosti, ve   kterém manuálně zdokonaluje příkazy. A   právě tady vše začne. Po dějové stránce se   sice jedná o hodně jednoduchou záležitost, ale   jako sonda do dnešního světa vcelku impozantní   ve své výpovědi. Svět kolem nás takový,   jaký je. Například už ten fakt, že ani tady   není sběr dat žádný problém. Každopádně   se námětem vyjadřuje zranitelnost a   houževnatost a to se stejným přesvědčením.   Angelina počáteční křehkost se později stane   motivací a hlavně silou. Technologický průmysl   se svými zákeřnými aspekty je jen opatrně   naznačen, ale i tak z toho lze vyvodit mnohé. Je   to film, který v jádru věci poukazuje na víc,   než si dokážeme uvědomit, čímž je svým   způsobem i moralizačně varující.   Každopádně tu máme další filmový počin o   struktuře kapitalismu a lidech snažící se   proti nežádoucímu vlivu bojovat. Je to i přes   svou jednoduchost film, u kterého je třeba vše   dobře vnímat a zároveň u toho přemýšlet.

PROCESOR!
Hlavní hrdinka umí hezky mávat ručičkama,   jako malé dítě, když se mu něco líbí, po   aplikaci desinfekce. Asi jí to pálí či co, ale   to je za mě asi tak všechno co předvedla.   Vůbec tam není vykreslena ta její fobie, tedy   strach vyjít z bytu. Je to naprostá pohodička,   skoro, jako by byla na home office doma. No a k   velkolepému finále se vyjadřovat vůbec nebudu,   to prostě nemá smysl.