Hvězda padá vzhůru

Filmový muzikál či písničkový film s Karlem   Gottem, v jeho první hlavní roli, se uvádí   jako jakási parafráze na klasické dílo Josefa   Kajetána Tyla 'Strakonický dudák'. Svým   způsobem se však nejedná o nic jiného, než   zasazení příběhu s určitou úpravou do doby   svého vzniku, tedy do sedmdesátých let   dvacátého století. S úctou ke klasickému   dílu byl plně natáčen přímo ve Strakonicích   a jeho okolí. Ale samozřejmě, že diváci   poznají i Prahu a Karlovy Vary. Bylo to ale   všechno houby platné. V době uvedení do kin   snímek diváci nepřijali. Karel Gott byl ve své   roli nevěrohodný, což se u neherce v podstatě   dalo čekat, a dílo J. K. Tyla bylo upraveno tak   razantně, že z něho v podstatě nic nezbylo.   Snímek, mimochodem natočený na cinemascope, se   stal značně nezáživným. Bez patřičné   energie a hlavně zábavného charakteru.   Písniček nazpívané Karlem Gottem je tu sice   více než dost, ale už videoklipy na jeho   písně vypadají daleko lépe. Vliv trendu   normalizace je na snímku zkrátka hodně znát,   což snímek vcelku pohřbilo. A to si na tom dal,   podle strakonických pamětníků, kteří se   natáčení účastnili jako komparz, režisér   Ladislav Rychman setsakramentsky záležet. Inu,   doba snímku nepřála, ale čas dokáže udělat   své. Ani dnes sice snímek nevypadá nijak   povzbudivě, ale s úctou ke Karlu Gottovi a jeho   písničkám se hlavně jeho fanoušci s tichou   vzpomínkou na to jistě rádi podívají.

Před chvílí jsem se podíval na oba Švandy   dudáky, takže mohu dobře srovnávat. Pobavila   záměna hajného Trnky za majitele vinárny.   Kalenda měl asi být Kalafuna ne? No, alespoň   že ten Vocílka zůstal Vocílkou, kromě Švandy   tedy. Celkové hodnocení ode mne je takové, že   jde o jakýsi paskvil, těžící ze   Strakonického dudáka. Hodně jsem se u toho   nudil. Teprve až konec mne vytrhl z letargie. Ne,   že by se bůhvíco dělo, ale zaujalo mne to.   Celých asi patnáct minut. A teprve až zde se mi   líbily dvě skladby. Takže za to musím tu   dvacítku dát, i když celkově bych to řadil   spíše k tomu velkému podprůměru.

Z celého filmu jsem poznal je jednu skladbu,   jinak všechny další byly pro mě neznámé.   Mistra Karla Gotta si velmi vážím. Film se ale   nepovedl, působil na mě velmi naivně.

Zajímavé jen jako dokument doby a tehdejších   představ o zábavě. Celek ale nedrží   pohromadě a scéna zhýralé společnosti je   neskutečně ulítlá.

Po roce 1960 se objevily hudební filmy od Kdyby   1000 klarinetů přes Hvězda padá vzhůru až   Kdo je kdo a takové je hodnocení těchto děl   či "děl". Pozitivně lze hodnotit jen   jejich hudební úroveň - přiblížení   hudebních klipů.

Ani božský Kája tento film nezachránil. Slabý   průměr. Připadá mi to všechno spíchnuté   horkou jehlou,asi to tak bylo.Jen aby Gott   zapěl.Ne, nebrat a ani vidět se mi to nechce.   Už tenkrát jsme si z toho dělali legraci.

Celý příběh je takřka nepřijatelný pro   diváky, kterým vadí, že se dobrý   profesionální zpěvák nechá zatáhnout do   pokleslé hudební komedie. To je možná i   začátek cesty opačným směrem.

Nemožno to nijako ináč hodnotiť ako - slabota.   Naozaj nič moc. Gott je vynikajúci spevák, ale   táto rola herca mu vôbec nesedela.

Tak tohle mě nebavilo ani kdysi v mládí - a   nezlepšilo se to dodnes. I když mám K. Gotta   docela ráda je jasné, že tady vyhořel do   ztracena. Zpívat uměl fenomenálně, hrát ale   vůbec.

Gottův největší propadák, co se mu ve své   profesi nepovedlo. Ale scénář byl tak špatný,   že to jinak ani skončit nemohlo...