Hrdinové z východu

Hongkongské kung-fu filmy mají ve své   přemíře stále stejnou šablonu, takže   originalitu aby divák skutečně pohledal. Ale   jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo, a tak   se stane štěstí, že na nějaký námětově   odlišný klasický film s bojovým uměním lze   občas narazit. Tento je jeden z nich. Co je na   něm tak zvláštního? Už ten fakt, že kromě   Číňanů tu jsou také Japonci, což znamená   jediné. Čínské kung-fu proti japonskému   karate. Koprodukce Číny s Japonskem je na 70.   léta vůbec pozoruhodným počinem, neboť v   této době ještě stále bujela nenávist Číny   k Japonsku kvůli okupaci. Každopádně se   spolupráce vydařila, čímž vznikl jeden z   mála fenomenálních snímků, kde je   samozřejmě nejen přehlídka onoho bojového   umění, ale má to i vkusně ucelený příběh,   což taktéž nebývalo zrovna pravidlem. Jak   známo, příběh u kung-fu filmů vždy zapadal   spíše do pozadí. Ohledně bojového umění je   opět na co koukat. Prezentace mnoha stylů, a to   jak se zbraní, tak i beze zbraně, potěší   nejednoho fanouška bojových umění. Snímek   tímto způsobem neporovnává jen rozdíly v boji   mezi oběma zeměmi, ale i jejich odlišnou   kulturu. Nejvíce je to poznat na zvycích nejen   charakterově, ale hlavně při různých   ceremoniích. Trochu humorné přijde třeba   společný pobyt u jídelního stolu, kdy   Číňané sedí, zatímco Japonci klečí.   Vzniká tak nemálo nejrůznějších   nedorozumění, což především pro diváky   slouží jako motiv právě pro ony očekávané   spory a hlavně souboje. Jasně, je to poměrně   laciná tvůrčí finta, ale u takového filmu,   proč ne. Je v tom skryta i kapka nějakého toho   humoru. Důležité je, že jsou souboje   choreograficky dobře odvedené, divácky   napínavé a patřičně rychlé. Souboje jsou   vzácně čestné, což je na tom asi to   nejkrásnější. Prezentace toho všeho je tak   především pro čest, lásku a rozvoj bojových   umění. A to by měl být pravý smysl   takovýchto filmů.