Dej si pohov, kámoši

Max Goldman a John Gustafson jsou staří sousedé. Žijí v minnesotském městečku Wabasha, oba jsou vášnivými rybáři a kdysi dávno byli kamarádi. Jenže pak se pohádali kvůli ženě a od té doby jsou nepřáteli. Den co den si znepříjemňují život drobnými schválnostmi. To se ovšem změní v okamžiku, kdy se do jejich sousedství nastěhuje svérázná vdova, profesorka anglické literatury Ariel Truaxová. Oběma se líbí, a tak po ní neustále pokukují, což jí pochopitelně neunikne. S oběma se seznámí, a dokonce to vypadá, že by jeden či druhý mohli mít šanci ji získat. A tak se mezi nimi znovu rozpoutá nelítostný boj o ženu. A do toho všeho se ještě objeví Johnova dcera Melanie, jejíž manželství s nevěrným Mikem se rozpadá, a Maxův syn Jacob, který kandiduje na starostu. Ariel stráví příjemný večer a poté i noc s nesmělým Johnem, což ovšem značně vyostří vztah se žárlícím Maxem. John se soka nejdřív pokusí usmířit tím, že mu vrátí jeho milovaný a nedávno ztracený rybářský prut. Když to nevyjde, rozhodne se sklíčený muž přenechat ženu příteli. Úmyslně se s ní pohádá tak, aby si šla pro útěchu k sousedovi...

Zdroj: Nova

Byli nejlepšími nepřáteli, dokud se cosi neocitlo mezi nimi.
Zasněžená Minnesota je skvělou kulisou pro divokou smršť vzájemných naschválů a podrazů, kterou Jack Lemmon a Walter Matthau rozpoutávají kvůli fešné sousedce.
DVD Express

Komedie Donalda Petrieho Dej si pohov, kámoši je založena na herecké účasti dvou hlavních představitelů: Jacka Lemmona a Waltera Matthaua. Bez nich by snímek i přes dobře vystavěný scénář a zručnou režii zůstal jen příjemnou průměrnou zábavou. Dva proslulí američtí komediální veteráni se před kamerou sešli už poněkolikáté; poprvé to bylo v roce 1966 při natáčení snímku The Fortune Cookie (Štísko, r. Billy Wilder), podruhé ve filmu The Odd Couple (1968, Podivný pár, r. Gene Saks), potřetí v Lemmonově režijním pokusu Kotch, za nějž byl Matthau jako herec nominován na Oscara (1971), počtvrté při další spolupráci s Wilderem, ve filmu Na titulní straně (1974), a popáté, opět u Wildera ve filmu Buddy Buddy (1981). Naposled se Lemmon s Matthauem objevili v politickém dramatu Olivera Stonea JFK, kde však neměli žádnou společnou scénu. - Angažování dvou slavných hvězd novému snímku už předem zajistilo sympatie publika. Osmašedesátiletý Lemmon a třiasedmdesátiletý Matthau hrají v komedii Dej si pohov, kámoši staré sousedy Johna a Maxe, kteří už léta nevynechají jedinou příležitost, jak jeden druhému drobnými schválnostmi znepříjemnit život. Jejich každodenní hašteření je jediným druhem komunikace, jež si osamělí starci mohou dopřát. Všechno se však změní, když se v sousedství usadí hezká bohémská vdova Ariel, o kterou začnou oba muži projevovat zájem. Žxena plná života a energie, jim dává naději, že ještě tak docela nepatří do starého železa. A protože i dávný konflikt Johna a Maxe kdysi začal hádkou o ženu, vyhrotí se kvůli nic nechápající Ariel dlouholetý spor na ostří nože. John, jemuž navíc hrozí konfiskace domu, nakonec "přenechá" Ariel sokovi, jako v každé správné situační komedii se však během vyprávění karty ještě několikrát zamýchají. - Sympatická je snaha tvůrců vyhnout se úskalí melodramatičnosti a udržet celkové ladění snímku v komediální rovině nejvýraznější je to v závěrečné scéně před kostelem, vypointované právě na základě diváckého očekávání srdcervoucího závěru). Autoři nenápadně využívají atmosféry tuhé zimy v malém minnesotském městě; nedílnou součástí vyprávění je i nezvyklý místní sport, rybaření na ledě. K věrohodnosti filmu přispívá to, že většina scén se natáčela v exteriérech, stejně jako skutečnost, že herci neusilují o samoúčelný "herecký koncert", ale své profesionální umění vložili do služeb vyprávěného příbehu. Domácí úspěch snímku, natočeného v dobrých tradicích nejoblíbenějšího režiséra obou hlavních představitelů. Billyho Wildera, naznačuje, že nejde o žádnou podívanou "pro důchodce", ale o zdařilou komedii, jež může zaujmout nejširší publikum.
-ap-, Filmový přehled 1994/6/9