Dívka s mušlí

Až překvapivě zdařilý pokus o syrové   psychologické drama, ve kterém tehdy ještě   mladý režisér Jiří Svoboda naznačil, kudy se   bude ubírat jeho další tvorba, která z něj   udělá asi nejvýraznější osobnost české   drsné filmové školy. Herecký výkon tehdy   sotva patnáctileté Dity Kaplanové byl   skutečně obdivuhodný!!!

Pokus o psychologické drama, s dobrými scénami   o děvčeti, které se snaží za každou cenu   udržet zdání rodiny, ale alkohol je pro jejich   matku silnějším poutem. Obecně mne rušily   flashbacky do představ hlavní hrdinky, pak jsem   nepochopila její akci, když dostala peníze od   otce a prohýřila je na pouti s cizími dětmi,   ale hlavní představitelka byla uvěřitelná a   takových příběhů bylo a je bohužel stále   dost.
Velkým plusem je pak ještě Hapkova hudba   a vtipní scéna je, když si Evelyna Steimarová   přitáhne jako dalšího amanta vlastního   bratra:-)

"My za to nemůžeme, že jsme se   narodili!!!" Tohle psychologické syrové   drama s velkým D je přitom natočeno s tak   citlivou a křehkou režií, že smekám před   panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve   velkým talentem oplývající režisér se nebál   a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a   žánrově skákal od jednoho oboru k druhému.   Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce   Vendule, která žije ve společné domácnosti   ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou,   která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se   vůbec nestará, o tu se musí starat právě   Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji   má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase   s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom   je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce   svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na   kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na   flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke   svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak   ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové   ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku   nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby   si vzal všechny, i její nevlastní sourozence.   Těžké a složité sociální téma, psychologie   postav jsou výborně napsané a všechny   výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita   Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku   Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat,   že její dcera je Anna Polívková, neskutečná   podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní   malinkou roličku si střihl na saxofon hrající   Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si   v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po   delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je   to nejlepší psychologický film z těžkých a   šedivých osmdesátých let, který funguje i   jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný   režisér už tohle téma nikdy nepřekonal.   Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu   Petra Hapky, která film dělá ještě   smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem   originálního filmového plakátu, který mi   visí na dveřích pokoje.

Další z rádoby psychologických „studií“,   kdy se s kamerou dělají blbiny a to má být   jako to psycho. A čím více těchto, tím   vyšší toto hodnocení snímku. No budiž, tady   to příběhu zas tolik neublížilo, protože byl   jednoduše plytký. A navíc tak praštěný, že   to až mlátilo dévédéčkem. Ale všichni   uvěřili chování třináctiletého žabce,   všichni, mimo mne. Jakž takž to drží nad   zemí Hapkova hudba. Prostě je to příběh,   jakých se neodehrávaly stovky, ale tisíce a to   jak tehdy, tak i dnes. Když k tomu připočtu pro   mne skoro nesnesitelnou Ditu Kaplanovou, zbude   opravdu jen ta hudba a občas dobrá scéna.

Velice silný a dojemný příběh,až se srdce   svírá..Hlavní hrdinka úžasně podala svou   roli,též hudba velmi dobře dokresluje smutnou   atmosféru.Film zobrazuje těžký život   předčasně dospělého děvčátka a jejích   sourozenců,které má na starosti místo   lehkomyslné matky závislé na alkoholu.Přesto   má pro ni domov a její bráškové cenu   nejvyšší a nepřestává doufat a snít v   lepší společné chvíle..Nevím,zda Dita   Kaplanová získala za tento film nějaké   ocenění,ale zcela jistě by si ho zasloužila..

Dívka s mušlí
Krásný film o krásné duši děvčátka, o   jejích snech, nadějích i   bolestech...
Takových filmů se dnes už moc   nenatočí.
Česká kinematografie sklouzla na   úplné scestí ve snaze vyrovnat se západnímu a   především americkému braku...9/10

Velmi citové téma,děti co chtějí žít bez   útrap hledají své místečko, kde by je měl   někdo rád. Starostlivá sestra své bratry   miluje a neopustí je i když může mít daleko   lepší život u svého otce. Moc brzo vzala do   rukou výchovu svých bratrů a nestihne mít ani   tak dětské radosti jako ostatní. Až v   dětském domově pochopí, že žít u matky   alkoholičky není to správné, jak si myslela.

Dívka s mušlí je film,který mě velice dojal a   poukazuje na závažnou a bohužel na tomto   světě ne zcela vyjímečnou situaci,kdy jeden z   rodičů holduje alkoholu a nejvíce tím trpí   právě děti...

Na citlivé sociologické snímky byl Jiří   Svoboda vždycky machr a Dívka s mušlí není   výjimkou. Příběh třináctileté Venduly,   která se stará o domácnost, matku-alkoholičku   a tři mladší bratry je smutný a bohužel   přesně vystihující situaci, která v takových   rodinách nebývá nijak výjimečná. Roli   Venduly výborně zahrála Dita Kaplanová.

Příběh třináctleté dívky, který se musí   dotknout každého, kdo ho viděl. Vendulka   Brabcová, dívka která dospěla podstatně   dřív než měla. Neví co je to hrát si s   kamarády, mít hračky, dívat se na televizi   nebo se jen obyčejně a v klidu učit. Matka   alkoholička, která bez okolků prodává její   věci (dárky od otce), aby měla na   "flašku", místo bytu špinavá   špelunka a "na krku" tři sourozenci.   Ráno vstává a chodí pomáhat matce uklízet   (pokud se jí ovšem podaří probudit pomocí   panáka rumu), ve škole usíná únavou a po   příchodu domů se stará o "rodinu".   Sociální pracovnice si u nich "podávají   dveře" a ona ani na okamžik neuvažuje o   přijetí otcovi nabídky, přestěhovat se k jeho   nové rodině a začít normálně žít.   Působivý film z děsivého prostředí. Ze   světa, kde děti nemají právo na dětsví ani   rodičovskou lásku.