Ďáblova past

František Vláčil natočil podle námětu A.Technika v roce 1961 film Ďáblova past. Děj se odehrává v první polovině 18. století, v období, kdy se katolická církev velmi snažila o přechod všech lidí na katolickou víru, a šlo jí o další zvýšení moci, takže vyhledávala nepohodlné „kacíře“ – aby mohla na jejich postoji a způsobu života upevňovat moc, získávat majetky, především však vládu nad prostým a věřícím lidem. Děj je umístěný do krasového území na Moravě, do krajiny okouzlující, ale tvrdé, o které se po dlouhá léta šíří temné pověsti.

Ďáblova past vypráví příběh svobodného mlynáře Spáleného (Vítězslav Vejražka), který žije se synem Janem (Vít Olmer), ve svobodném mlýně, o kterém jsou uměle vyvolávané pomluvy, které se hodí majiteli zámku Valečskému z Valče (Čestmír Řanda), i fanatickému faráři (Miroslav Macháček), že je ve spolku s peklem. Mlynář je vzdělaný muž, který rozumí řeči přírody, a hlavně je niterně seznámen s tajemstvím podzemní řeky, která pohání jeho mlýn. S knězem Ponikusem se dostane do těžkého konfliktu, který chce udělat všechno pro to, aby mlynáře zničil.

POZOR SPOILER

Za regentem Valečským z Valče (Čestmír Řanda) přichází mlynář a varuje jej před kopáním základů nové stodoly na „nedobrém“ místě. Před pěti lety tam spadl opilý forman do jámy. Jenže ta prý tam předtím nebyla.

Regent vypráví biskupovi, jenž zde zrovna dlí, velmi starý příběh. Švédové kdysi mlýn zapálili i s mlynářem a jeho rodinou. A když se za ně koná zádušní mše, oni sem všichni přicházejí. Od té doby se mlýnu říká „U Spálených“.

Objevuje se zde nový kněz Prokus (Miroslav Macháček), a ten zabrání bití poddaného drábem. Pak se jede podívat k propasti a do mlýna. Zde je spodní voda, která odtéká neznámo kam. Poté se setká s mlynářem, který vodu hledá. A ten ji také posléze najde. Je z toho radost a oslava, kam i vrchnost přijede. Mlynářův syn Jan se zde opět popere o svou dívku a starý mlynář všechny varuje, aby zde netančili. Nikdo mu však nevěnuje pozornost. Což je chyba, protože se „otevře zem“ a dost lidí do průrvy spadne. Kněz to pochopitelně hodí na mlynáře a ten mizí. Je nalezen jen jeho klobouk. Jan se vydává do podzemí mlýna a nalézá zde stopu. Sám se vydává do tajemných hlubin a netuší, že sem spěchá jeho dívka, aby jej varovala před Prochorem a jeho lidmi…

Moravský kras v první polovině 18. Století: Baladický příběh o rodu svobodných mlynářů, po několik generací dalších nekatolíků, kteří měli svůj mlýn postavený na ponorné řece a budili nevraživou pozornost u pověrčivých vesničanů i u fanatického kněze a vrchnosti. Mimořádně zdařilý film, který stále upoutává divakovu pozornost působivostí výtvarného řešení.

Václav Březina: Lexikon českého filmu

(ČTV uvádí: 3. března 1992)
S filmovou tvorbou Františka Vláčila se v cyklu Kino `60 setkáváme již potřetí. Po Údolí včel a Adelheidu z konce šedesátých let se vracíme na jejich počátek. Druhý Vláčilův celovečerní hraný film Ďáblova past byl natočen v roce 1961 a režisér se v něrn poprvé projevil tak, jak bylo pro jeho pozdější tvorbu příznačné: neobyčejně silnou výtvarnou imaginaci, vytříbenou vizualitu a hudebnost vyjádřeni i schopnost lyrické reflexe podřídil zákonitostem filozoficky podloženého filmového dramatu.
Děj filmové balady Ďáblova past se odehrává v první polovině 18. století v krasovém území na Moravě, v krajině plné kouzel, o níž se odpradávna vyprávěly podivné zvěsti. Mlynář Spálený žije v hlubokém poznání přírody a všech podivuhodných zákonitostí, jež v ní panují. Není divu, že je svými nepřáteli podezříván ze spolku s ďáblem. Už jeho děd za velmi podivných okolností přežil s celou rodinou zkázu mlýna, jenž zapálili švédští nájezdníci... A jeho současný potomek? Žije ve svobodném mlýně zaštítěn svými právy před mocí vrchnosti, jíž nejsou ani trochu po chuti jeho nevysvětlitelné kousky. V kraji se náhle objevuje neznámý kněz, který začne mlynářovu činnost prošetřovat. Situaci navíc zkomplikuje vztah mladého mlynářova syna Jana k dvorské děvečce Martině. Všechny síly, zájmy, charaktery a vztahy jsou přesně rozdány. Začíná boj mezi dobrem a zlem, fanatickou vírou v Boha a vírou v prospěšné poznání přírody, mezi mocí světské a církevnl vrchnosti a touhou obyčejných lidí. Boj na život a na smrt.
František Vláčil natočil svůj film na motivy románové balady Mlýn na ponorné řece spisovatele Alfreda Technika, jenž si jako inženýr-geodet oblíbil ve svých knihách i reportážích podzemní prostory. V ústředním konfliktu filmového příběhu dnes můžeme vidět tak trochu tezi, ale mistrovská dramatická stavba, vynikající atmosféra daná mimo jiné skvělou prací kamery a pozoruhodné herecké výkony protagonistů (zejména Miroslava Macháčka v roli kněze) činí z Ďáblovy pasti dílo i dnes vpravdě strhující.
sdk Cinema 1992/3/54

Autor/Zdroj: sdj/Cinema