Tuhle Divokou bandu tvoří Pike Bishop, Dutch Engstrom a bratři Lyle a Tector Gorchové. Na samotný úvod si zajedou do města v o něco větším počtu a v přestrojení za vojáky vyloupit banku, jenže netuší, že železnice si najala Pikeova bývalého parťáka Deka Thorntona, který má zamezit dalšímu páchání škod. Následuje nekompromisní přestřelka, během které padne řada civilistů (nejen těch z abstinenční ligy!). Po odjezdu z města ke kumpánovi Sykesovi se ukáže, že všechno byla past. Následující kroky vedou přes hranici do Agua Verde. Mexikán Angel, další ze členů bandy, ve svojí vesnici zjistí, že jeho milá Teresa utekla za generálem Mapachem, jenž bojuje proti stoupencům Pancha Villy. I rozhodnou se společně uzavřít obchod, přičemž Deke jim je se skupinou nevyzpytatelných žoldáků stále v patách.
Třebaže oproti ostatním ho na plátně/obrazovce/monitoru vidíme o poznání méně, rozhodně nelze nezmínit, že Deke Thornton jest velice zajímavá figura. Tenkrát byl spolu s holkama a s Pikem, když dorazila ruka zákona. Bishopovi se podařilo uniknout, zato Deke musel do nechvělně proslulého vězení v Yumě. Propuštěn byl jenom na základě dohody, že bývalého parťáka dobře zná a může tak být maximálně nápomocen při jeho dopadení, na které má třicet dnů. Třebaže z tohoto úkolu nemá největší radost, dal svoje slovo a to hodlá za každou cenu dodržet, aby neztratil svou čest. Jedna z nejpozoruhodnějších a nejúctyhodnějších vlastností hrdinů filmů Sama Peckinpaha!
Ač s původní premisou přišel Walon Green, Sam Peckinpah ve scénáři ledacos pozměnil a není pochyb, že skoro všechny uvedené postavy v sobě mají něco z něj. Jen pro pořádek, za scénář byli tito dva nominovaní na Oscara. Divoká banda se mohla zaslouženě ucházet rovněž o sošku v kategorii Nejlepší hudba, jenže ani Jerry Fielding ji nezískal. Na výjimečnosti dál přidává, že všichni členové bandy jsou evidentně starší, tj. nic ve stylu gangu Jesseho Jamese a Colea Youngera. To se pak snadno může stát, že nesjedete bez obtíží písečnou dunu, že vás zradí třmen při nasedání na koně, nebo že zapomenete v bance jednoho ze členů svojí vlastní bandy.
Divoká banda je prostě nefalšovaný filmový klenot, který ani více než padesát roků od svého vzniku neztratil nic ze svojí působivosti. Sam Peckinpah byl často napadán za to, že je propagátorem násilí. Jenže násilí v jeho počinech – Divokou bandu pochopitelně nevyjímaje – není zábavné, nýbrž taky díky jeho slow-motion trademarku je zatraceně realistické! Pokaždé, když kulka zasáhne cíl, bolí to i diváky. Přitom už ve svém následujícím bijáku (z jeho tvorby zřejmě jediným, na který byste klidně vzali svou přítelkyni či manželku) ukázal, že mu nedělá problém natočit působivou romanci. Pikea, Dutche, Lylea a Tectora zastihneme v době velkých změn, kvůli kterým neváhají udělat jaksi dobrý skutek, byť hodně po svém. „Walk Thing“, neboli sekvence, kdy směřují od domu s prostitutkami k závěrečnému zúčtování, byl spontánně geninální režisérský nápad. Zmíněný Kravavý balet a úplně finální scéna se pak natolik vryjí pod kůži, že přinutí nehnutě sedět ještě po skončení závěrečných titulků.
FOTO: cinema.de