Rozmýšlel jsem mezi počiny Kansas City, Gosford Park a Company. Nakonec vyhrál Buffalo Bill a indiáni (aneb Dějepisná lekce sedícího býka), který je uveden titulkem „naprosto unikátní a hrdinská společnost nepředstavitelné slávy v režii Roberta Altmana.“ Proč vyhrál? Protože už jsem dlouho nekoukal na žádný biják s Paulem Newmanem, protože tady hraje mladý Harvey Keitel (Nabarvené ptáče). Ale hlavně kvůli tomu, že western patří mezi tři moje nejoblíbenější žánry a že jsem nedávno četl knihu bratrů Čvančarových nazvanou Když u nás byl Buffalo Bill, která záslužně mapuje počínání slavného podnikavce a showmana, jenž na začátku minulého století zavítal mimo jiné do tehdejšího Rakouska-Uherska, tedy i k nám.

Na jejím základě nutno podotknout, že se tvůrci filmu skutečně snaží být historii věrní. Budeme mít možnost se podívat do zákulisí slavné show, ve které nechyběli indiáni, kovbojové, koně, bizoni či neomylná střelkyně Annie Oakley. Ke slovu se dostane manažer Nate Salisbury, propagátor Ed Goodman nebo spisovatel Ned Buntline, který Buffalo Billa vymaloval ve své šestákové tvorbě v hodně hustých barvách, takže z něj udělal legendu. V tomto bijáku si ho zahrál Burt Lancaster a možná je škoda, že celý příběh z roku 1885 právě tahle postava rámcově nevypráví.

Co se vyprávění týče, řemeslně se opět jedná o precizní dílo (třebaže režisér údajně tvrdil, že vlivný producent Dino De Laurentiis mu do finálního sestřihu zasahoval). Co se obsahové stránky týče, bohužel Altman zase servíruje jednoduchý příběh zbytečně složitým způsobem. V 70. letech podobně přistoupil i k McCabeovi a paní Millerové, což měl být de facto „baladický pohled na rozmach kapitalismu v období divokého západu“, jenže scény na sebe v něm rozhodně ukázkově nenavazují a dialogy jsou mnohdy zmatečně kostrbaté.

 










 

Naštěstí, Buffalo Bill a indiáni si po celou dobu drží ucelený tvar, ačkoli pěvecké výstupy nebo odjezd do hor jsou hodně nad plán. A nějaké nejasnosti zůstávají po naskočení závěrečných titulků. Především se týkají středobodu celého vyprávění, kterým má být snaha o naverbování indiánského náčelníka Sedícího býka, jenž devět roků předtím v bitvě u Little Big Hornu majestátně porazil oddíly generála G. A. Custera. Co na tom, že sám tvrdí, že se přímo samotné bitvy neúčastnil. Po celou dobu se nelze zbavit dojmu, že tlumočník Halsey (Will Sampson aka indián z Přeletu nad kukaččím hnízdem) má být ve skutečnosti sám lakotský náčelník, v utajení setrvávající snad kvůli ušlechtilým indiánským konvencím. Závěrečná scéna by pak měla být spíše flashbackem, protože Sedící býk byl součástí Wild West Show jenom čtyři měsíce.

Na scéně před obecenstvem v aréně ho uvidíme naprosto minimálně. Spíše se snaží uvádět věci na pravou míru a touží po tom ukazovat pravdu, žádnou přikrášlenou zábavu. A také chce vyjednávat, obzvláště když dorazí prezident Stephen Grover Cleveland, jehož pěkně ztvárňuje Pat McCormick a jehož žena vypadá jako Shelley Duvall (Osvícení). Film přitom v žádném případě nechce na indiány a jejich zvyklosti pohlížet v negativním světle. Proto se tvůrci údajně snažili ke spolupráci zlákat Marlona Branda, jenž tři roky předtím odmítnul Oscara za Kmotra kvůli tomu, jak se zachází s původními domorodými obyvateli. Hlavní roli tak velmi působivě ztvárnil Paul Newman, přičemž co vytknout nelze ani postavám, které hrají Harvey Keitel a Geraldine Chaplin.

Buffalo Bill a indiáni je film, který vzniknul v roce 1976, tj. rovných 200 roků po ratifikaci Deklarace nezávislosti. Nezapře solidní atmosféru 19. století, a také satirický podtón, byť jaksi nedotažený. Už v době vzniku se patrně i díky němu nesetkal s příliš kladnou diváckou odezvou. Nepomohl ani Zlatý medvěd z Berlinale. Ale přesto stojí za zhlédnutí, přestože teprve nosné myšlenky brzy odsouvá na vedlejší kolej a především kvůli těm leckdy zavádějícím dialogům se snaží o sofistikovanější pohled na tuto unikátní a hrdinskou společnost, přičemž některé její aspekty (jako třeba ono přikrášlování skutečnosti nebo kult hvězd) vydržely v zábavním průmyslu do dnešních dnů. Buffalo Bill, vlastním jménem William F. Cody, byl i z tohoto důvodu ještě pozoruhodnější postavou než P. T. Barnum. Dával lidem to, co chtěli vidět, a jeho odkaz stále přetrvává. Nebýt jeho neodolatelnému mýtu o divokém západu, dost možná by se syn Johna Carpentera nejmenoval Cody, western by nebyl jedním z nejlákavějších filmových žánrů počátku kinematografie, a nedochoval by si takovou popularitu až do současnosti.

FOTO: cinema.de