Bouře (2010/3)

Bouře (The Tempest)
60 %
 
 

The Tempest

    Žánr: romantický
    Země: Spojené státy americké
    Délka: 110 min., 35mm
Jak pravil Vladimír Holan v úvodu své Noci s Hamletem: „Poddajná zralost Shakespearova svádí ke zvůli." A o jeho skutečně zralé, neboť poslední významné hře jako by to ve filmovém světě platilo dvojnásob. Snad se tvůrci nechávají unést její zvláštní žánrovou i tematickou rozkolísaností, která u Shakespeara není typická, snad se sami ztrácejí v přívalu otazníků, kterými ji sám autor co do možné interpretace dějů a postav opatřil. Jisté je, že filmové Bouře jsou bez výjimky filmy velmi extravagantní, divácky nesmírně náročné, interpretačně exkluzivní a výjimečné/divné. Vzpomeňte na Greenawayovu obrazovou exhibici nazvanou Prosperovy knihy (Prospero's Books, 1991) či uhrančivou fetišistickou provokaci Dereka Jarmana (The Tempest, 1979). Verze Julie Taymorové z roku 2010 je ve srovnání s výše uvedenými filmy vlastně až překvapivě krotká a přitom jde o divácky dosti náročnou podívanou, u níž se nelze divit, že si jen velmi těžko hledala publikum. Zároveň lze říci, že se její verze nejvíce drží původního textu, a to i přesto, že z mága a nespravedlivě (?) vyhnaného milánského vévody Prospera se stala Prospera - žena.
Tento interpretační posun lze zároveň považovat za jednu z hlavních devíz celého snímku, a to díky fenomenálnímu výkonu Helen Mirrenové v hlavní roli. Mirrenová je jednou z nejlepších shakespearovských hereček své generace a v nelehké roli Prospery si divák může naplno užívat její schopnost Shakespeara vyslovit a zároveň jej odvážně interpretovat.
Bouře bývá logicky často srovnávána se starším Titem, který režisérku celosvětově proslavil. Logicky proto, že Taymorová používá v podstatě velmi podobnou inscenační metodu, přiznává divadelní podstatu textu pomocí divadelního pojetí herectví, divadelně pracuje i s prostorem, hudbou, filmovou iluzi reality narušuje i četnými animovanými, křiklavými CGI sekvencemi. Logické je ale i to, že Bouře ve srovnání s Titem co do diváckého účinku pokulhává. Zatímco Tita Andronica můžeme vnímat jako mladickou provokaci, Bouře je hra bilanční, hra „sbohem", plná stesku a bolesti z poznání. A nad tím se lidem prostě dneska nechce přemýšlet.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

režie:
Julie Taymor
 
 
hraje:
Russell Brand (Trinculo), Alfred Molina (Stephano), Helen Mirren (Prospera), Alan Cumming (Sebastian), Djimon Hounsou (Caliban), Chris Cooper (Antonio), David Strathairn (Alonso), Ben Whishaw (Ariel), Felicity Jones (Miranda), Tom Conti (Gonzalo), Reeve Carney (Ferdinand), Jude Akuwudike (Boatswain), Kevin Cannon (kancléř), Bryan Webster (strážce), Douglas J. Aguirre (královská stráž)
 
 
námět:
William Shakespeare (divadelní hra "Bouře" (The Tempest, 1612))
 
 
scénář:
Julie Taymor
 
 
kamera:
Stuart Dryburgh
 
 
hudba:
Elliot Goldenthal
 
 
kostýmy:
Lara Greene
 
 
střih:
Françoise Bonnot
 
 
zvuk:
Andy Kris
 
 
zvláštní efekty:
John Stifanich
 
 
vizuální efekty:
Kyle Cooper (supervize)
 
 
spolupráce:
Robert Elhai (orchestrace)
 
 
výprava:
Robert Pyzocha
 
 
výkonný producent:
Greg Strasburg
 
 
producent:
Robert Chartoff, Julie Taymor
 
 
kaskadér:
Jahnel Curfman, Jon Sakata
 
 
Copyright © 2003-2019, BigZoom, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.