Cesta utrpení

Typická segalovka, jehož námět by se dal   tradičně okomentovat po švejkovsku. Unesly jste   dívku, tak tady máte přes držku. Steven Seagal   opět nezklamal. Dějová linka je už tedy   předem známá. Snímek začíná nejdříve   akcí, kdy je nám názorně ukázáno, co že je   hlavní postava právě ztvárněná Stevenem zač   a pak děj pokračuje jeho současným životem   někde v asijské zemi, tentokrát jako   vyhledávaný lékař. A když je požádán o   záchranu unesené dívky, což předpokládaně   nejdříve odmítne, dá dohromady starou partu a   nastane řežba. Mezi tím neustále moudré   filozofování a jeden moralizační proslov o   stavu současného lidstva na konec. No, a je to.   Takže skutečně nic nového pod Sluncem. Jeden   rozdíl tu ale přeci jen je. Během natáčení   se viditelně sázelo na dokonalost. Takřka   umělecká kamera ve spojení s výtvarnou   stránkou každičké scény snímek téměř   sklouzává až do končin artových počinů. I   cákance krve působí jako artový obraz. Barvy   září svou obrazotvorností, prostředí je ve   spojení s psychologickým projevem dané scény,   soundtrack působí relaxačním dojmem. Akční   scény typicky segalovsky drsné a jako obvykle je   v určitých kratičkých záběrech poznat   Segalův dvojník. Takže se v podstatě jedná o   současný segalovský filmový standard, jen   vizuálně jinak natočený.