Atentát

ubehlo more casu
Po dlouhé době. jsem dnes znovu zkouknul tento   opravdový film. Po všech těch amerických   zvratcích jsem musel smeknout před tímto více   než 50 let starým filmem. Některé recenzenty   prostě nechápu či spíš ani chápat nechci.   Kde je v tom filmu politika, vážně nevím.

Dosti „rozsekané“ ve sledování   jednotlivých postav. Ale jinak dobře natočený   film, ve kterém jsem některé politické   machinace moc nepobral. Podruhé nemusím.

Jde asi o to nejlepší, co kdy bylo, a bohužel   asi i bude, o atentátu na Heydricha natočeno. Je   škoda, že se po panu Sequensovi nikdo další   nepokusil o co nejvěrnější rekonstrukci této,   pro náš národ důležité, události. Místo   toho vznikají braky jako Operation Daybreak nebo   Anthropoid, které nemají nic společného s   realitou.

Jiřímu Sequensovi st. se tímto snímkem   podařilo na české poměry doslova filmové   mistrovské dílo. Pevný scénář a   širokoúhlý formát dává příběhu   patřičnou hloubku a černobílý obraz   autentičnost. Není tajemstvím, že se Sequens   při realizování scén převážně u   pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje   držel dobových fotografií z archivu gestapa a   vzpomínek pamětníků. Důraz dával na   rozestavění aut a postavení německých   vojáků, takže se doslova jedná o autentickou   dobovou rekonstrukci, ze kterého skutečně i   dnes mrazí. Scénář se pevně drží hlavní   dějové linky a zbytečně neodbíhá k   vedlejším motivům, což je jedině dobře. Jen   je škoda, že nebylo dáno více prostoru na   události v Anglii, ale vzhledem k době vzniku to   lze pochopit. Vlastně je takřka zázrak, že   film v takovémto znění vůbec vznikl. Ani   populární zmíňky o komunistickém odboji tu   kupodivu nejsou, což lze považovat doslova za   zázrak. Film vznikal s ohromnou pečlivostí a je   to vidět v každém filmovém políčku. Laťka   je tedy vysunuta tak vysoko, že je doslova   nepřekonatelná. Ne, tomuhle se už žádné   další filmové zpracování nemá šanci   vyrovnat.

Bolestivé dejiny
Musím sa priznať, že sa mi nejak extra   nepáčil. Niečo mi tam stále vadilo. Asi   najviac, že je to skôr dokument, je to akoby   pokus o rekonštrukciu. Nič výnimočné, ani   ničím neprekvapuje, navyše som moc nerozumel   tej nemčine, iba záchytky. Ako film tam mohli   dať dáku pridanú hodnotu. Pozrieť sa však   dalo, navyše je to o bolestivej časti dejín.   Aby ste mi však porozumeli prečo dávam nižšie   hondotenie, porovnajte si to napríklad s   fenomenálnou Povstaleckou históriou, kde je   tiež téma odboja

Tenhle film i po tolika letech neztratil nic ze   své kvality a opravdu je natočen tak, že je to   v roce 1941-1942 a přímo se to děje, před tím   smekám, viděl jsem vícekrát a po čase se zas   podívám. Silný a kvalitní snímek!

Jazyková bariera
Myslím, že měla být maximálně zachována   historii skutečná jména a ne nesmysly jako   Král, Strnad, Vyskočil, ...
Co však bych   skutečně vyčetl, příliš, malé, špatně   čitelné, titulky. Film byl pravděpodobně   točen pro velká kina a s malou obrazovkou   televize se asi nepočítalo ... ne každý umí   najednou anglicky i německy!

Skvělé válečné drama
Výrazně nadprůměrný film. Některé okamžiky   - například sebevraždu paní Otradovcové, tedy   Moravcové - jsou podány zhuštěně a vyžadují   opakované zhlédnutí. Přínos však lze vidět   i tam, kde se scénář odklání od reálií.   Výmluvný příklad poskytuje epizoda, kdy syn   odbojářů přijede za Čurdou, aby se jej   pokusil odvézt do kostelního úkrytu;   instinktivně však couvne a pražské místo mu   nevyzradí. Stodola, jejímiž okénky je vidět   obrovský rybník, neodpovídá skutečnosti.   Přitom ale nabývá platnosti symbolu: Na jedné   straně všudypřítomný strach, jímž se   vyznačoval červen 1942. Na druhé straně torzo   české krajiny s jejím velebným klidem, který   navzdory všem dějinným otřesům přetrvá.   10/10

Velice dobrý film z období Heydrichiády,   jednoho z nejtěžších údobí českého   národa. Dlouho mi vrtalo hlavou, proč se v něm   atentátníci jmenují tak, jak se jmenují   (Strnad, Sedlák, Král, atp), ovšem i to je   součást historického děje - pod těmito jmény   byli parašutisté k akci vysazeni. Zvlášť   kladně hodnotím neuvěřitelně tíživé a   sugestivní scény ze závěrečných bojů v   kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Z těch   mne opravdu doslova mrazí...

Klenot české kinematografie. Jestli měli strach   nebo se z nich udělali hrdinové není   důležité. Každý si může říkat, co chce,   ale toto je jedna z mála věci, na které může   být český národ pyšný. Zabili jsme nummer   drei v nacistickém německu. Zabili jsme našeho   kata.