Aféra plukovníka Redla (1931)

Aféra plukovníka Redla
56.9 %
 
 

Další název: The Affair of Colonel Redl

    Žánr: špionážní / drama
    Země: Československo
    Premiéra v ČR: 20.2.1931        
    Délka: 2800 metrů
"Aféra plukovníka Redla". Český zvukový film, aby se dostal na mezinárodní trh, byl odkázán na německé verze. Celý Rédlův případ je ve skutečnosti román, který by ani nemohl být lépe vymyšlený. Ale filmovému obecenstvu by to bylo snad málo. Proto je do děje vpletený příběh ruské hraběnky jejiž snoubenec byl v Rusku Redlovou vinou zastřelen. A Redlova zrada je zde zdůvodněna nákloností k mladému poručíkovi.

Budiž řečeno, že tato okolnost je podána ve filmu delikátně, protože pražský cenzor nikdy nespal. Dohadům byla ponechána volnost, jde-li v tomto případě o chorobnou náklonnost nebo o nějaký hřích z mládí, jehož následek žije v poručíkovi. Arthur Longen podal herecky ostře konturovaný výkon. Jinak však je film v prvé části rozhodně víc divadlem než filmem. Hodně se tam mluví, místy hovor připomíná spíš deklamaci. Teprve v druhé půli se dostává film do tempa, napětí se silně stupňuje. O humornou stránku se postarala dvojice detektivů, kteří nakonec přes všehnu komičnost svých rolí dosahují rozhodujícího úspěchu, jak by také ne, když jednim z nich byl Theodor Pištěk, druhá nejlepší figura filmu.

Tento film se dal porovnat s "Dreyfusem", filmem na obdobné téma, a dá se konstatovat, že režisér Karel Anton založil film šířeji s podrobnějším vyhráním významných scén. Jen čeština by tehdy snesla jazykového vybroušení.

Pozn. autora: Pro bližší přiblížení filmové verze, je potřeba přidat pár skutečných historických faktů o Redlově aféře.

Bylo to v březnu v roce 1913, když na poštovním úřadě ve Vídni byly zadrženy dva dopisy poste restante se značkou Opernball 13. Razítko měly z pohraničního místa Východních Prus, a když byly otevřeny, bylo v nich nalezeno 14.000 korun. Byla to neuvěřitelná vysoká částka v předválečné rakouské měně, která byla v obyčejných nerekomandovaných dopisech. To bylo ovšem dvojnásobně podezřelé.
Dva měsíce se o dopisy nikdo nehlásil, dva měsíce detektivové marně hlídali. Až 14. května se o ně přihlásil statný starší muž. Úředník uvědomil detektivy, ale ti než se objevili, tajemný muž zmizel…Jen číslo drožky zahlédli. A náhoda jím přála, že se za půl hodiny setkali s drožkou, ale ta již byla prázdná. Zjistili hned, že občan vystoupil u jedné kavárny. V kavárně ho neznali – ale chlapík zapomněl na stolku pouzdro na nožík. A před kavárnou si vzpomněl jakýsi muž, který si tam přivydělával tím, že otvíral dvířka od drožek, že hledaný muž se dal zavést do hotelu Klomser.

Tam se detektivové dověděli, že kromě dvou cizinců přijel též plukovník Redl. Mysleli si, že již mají vyhráno. Špion pod jednou střechou s Redlem, nejobávanějším odhalovatelem špionů, to je v pasti. Redl byl znám jako bezohledný a krutý žalobce všech podezřelých ze špionáže, jehož výpovědi zavíraly na dlouhá léta dveře pevnostních žalářů za obviněnými. Redl přichází – a zdvořilý vrátný se ho mimochodem ptá, není-li ztracené pouzdro jeho! Okamžik, snad to bylo poprvé v životě, co ztratil vládu nad svými myšlenkami. „Ano, je to moje, kde jsem je jen mohl ztratit?“ Ale byl dosti duchapřítomný, aby pochopil, že tou otázkou prohrál vše, i život.

Jako štvanec bloudí Redl vídeňskými ulicemi a v patách má detektiva. Zatím se rozehrály telefony. Vojenská ostuda Rakouska je mezinárodního rázu. Vývoj věcí je potřeba zkrátit, ukončit. Sám Conrad z Hötzendorfu posílá vyšší důstojníky za Redlem do hotelu. Redl je již v pokoji. Připravený. Je zrádce, ale i muž. Důstojníci mu zanechali revolver a odešli. Ráno je podle zanechaného lístku zjištěno, že se Redl zastřelil před druhou hodinou. Jaký byl tehdy rozsah Redlovy zrady? To se ukázalo až za rok. Ruský vítězný nástup v Haliči dokázal, jak Rusové byli dobře poučeni o každém hnutí rakouské armády předem. Představitelé vládnoucího Rakouska neradi slyšeli jméno Redl.  Autor: Asmodej

režie:
Karel Anton
 
 
hraje:
Emil Artur Longen (Alfred Redl, plukovník rak. generálního štábu), Marie Grossová (Věra Nikolajevna, ruská špiónka), Truda Grosslichtová (Eva, Dolanova nevěsta), Jiří Sedláček (poručík Štěpán Dolan), Jan Sviták (plukovník Marčenko), Josef Rovenský (ruský špion Darogijev), Miloš Nový (generál Hötzendorf), Čeněk Šlégl (arcivévoda), Jiří Steimar (náčelník ruské tajné služby), Karel Marlov (plukovník Umanický), Karel Jičínský (generál Giesel von Gieslingen), Theodor Pištěk (tajný Strebinger), Jindřich Plachta (tajný Steidler), Jaroslav Marvan (vyšetřující soudce), Ludvík Hradský (ordonanční důstojník), Vladimír Řepa (sluha Josef), Jan Veverka (vyslanec), Marie Grosslichtová (žena hejtamana Garnovského), Egon Thorn (vojenský prokurátor), Antonín Havelka (major Runge), Eman Fiala (poštovní oficiál), Ada Karlovský (vídeňský policejní prezident Gorup), Vladimír Šrámek (obhájce), Kramář (přísedící u soudu), Jaroslav Vojta (ruský plukovník), Boleslav Zöllner (ruský nadporučík), Otto Zahrádka (Basilov), Fráňa Vodička (ordonanční důstojník), Tino Muff (zpěvák), Vedral (vládní rada), Václav Žichovský (druhý vládní rada), Karel Kolár (vrátný v hotelu Klomser), Jindřich Edl (hejtman Garnovský), Ivo Richard Stuchlý (důstojník u plukovníka Umanického)
 
 
námět:
Egon Erwin Kisch (reportáž Případ šéfa generálního štábu Redla), Emil Artur Longen (divadelní hra "Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla")
 
 
scénář:
Karel Tobis, Ruda Jurist
 
 
kamera:
Eduard Hoesch, Václav Vích
 
 
hudba:
Willy Engel-Berger (+ písně Žena má uspává doma děti; Jen jednou je nám dvacet let)
 
 
výprava-architekt:
Arthur Berger, Emil Štěpánek
 
 
střih:
Karel Anton
 
 
zvuk:
Helmuth Neumann
 
 
zpěv:
Tino Muff, Vladimír Klemens
 
 
text písně:
Karel Tobis, Ruda Jurist
 
 
vedoucí výroby:
Josef Stein
 
 
Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.