Americká auta na Kubě

Necelých 160 kilometrů od pobřeží Floridy leží ostrov, kde můžeme spatřit největší sbírku klasických amerických vozů 40. a 50. let 20. století na světě. Na kubánské silnice vyjíždějí každodenně tisíce automobilů vyrobených před rokem 1960: Fordy, Chevrolety, Buicky, Lincolny, Oldsmobily i Cadillaky - jsou tu všechny, jako by ztroskotaly v čase, jsou pozůstatkem doby, kdy Kuba byla americkým letoviskem. Dokumentární film je příběhem dvou dní a nocí, během kterých se setkáme s jejich majiteli a budeme vám vyprávět jejich příběh i příběhy jejich vozů ze zlatého období Detritu. Zúčastníme se přátelského závodu mezi Fordem Crown Victoria z pětapadesátého roku a Chveroletem Bel Air ze sedmapadesátého roku. Na Castrově Kubě jsou takové závody zakázány, ale stejně jako v Americe padesátých let toho mladí muži nedbají. Ford Crown řídí Renadlo, vůz patřil předtím jeho otci a předtím jeho dědečkovi. V zemi, kde platí embargo na dovoz aut, jsou staré americké vozy rodinným klenotem, jsou hýčkány, předávány z generace na generaci a přitom stále jezdí! Renaldův otec Tito je jedním z nejlepších automechaniků na Kubě. Kuba Ameriku vždy obdivovala, o tom se můžeme přesvědčit v Havaně před Kapitolem, postaveným v roce 1920 podle amerického originálu. Nyní tu najdeme sraz reprezentantů všech modelů, které sjely z montážních linek v Detroitu v padesátých letech. Dodnes jezdí a využívají se jako peso-taxíky. V zemi s málo rozvinutou veřejnou dopravou jsou peso-taxíky lidovým dopravním prostředkem. Jsou levné a pohodlné, jezdí po pravidelných trasách jako autobusy. Stačí mávnout a přisednout si - třeba i někomu na klín, když je plno! Některé taxíky jsou otlučené, některé jako nové, ale všechny jsou miláčky svých řidičů, kovbojů silnic. Pokud se nehádají kvůli baseballu, přou se řidiči peso-taxíků kvůli autům, a každý tvrdí, že ten jeho ford, buick nebo chevrolet je ten nejlepší americký vůz, jaký byl kdy vyroben.