Léta letí k andělům - Pavel Smetáček

V cyklu duchovních dokumentárních portrétů Léta letí k andělům představují autoři a tvůrci Otakáro Schmidt a Jana Studničková hudební legendu tradičního jazzu – Pavla Smetáčka. Natáčelo se u bratrů Smetáčků doma, v kostele svatého Antonína Paduánského v Holešovicích a také v Národním technickém muzeu s jejich kapelou, stylově mezi slavnými auty a letadly z minulého století. Smetáček Pavel - klarinetista, saxofonista, skladatel, aranžér a publicista se narodil 4.1.1940 v Praze. Syn dirigenta a hobojisty Václava Smetáčka, bratr tubisty a saxofonisty Ivana Smetáčka, otec bubeníka Štěpána Smetáčka. Pavel Smetáček studoval na pražské konzervatoři v klarinetové třídě Vladimíra Říhy. Již na střední škole hrál spolu s bratrem v amatérské jazzové skupině South Dixie, od 1957 i v souboru Traditional Jazzmen, kde se setkal s několika hudebníky, kteří později patřili k jeho dlouhodobým spolupracovníkům a k předním zjevům české jazzové tradicionalistické scény. Obě formace se staly zárodkem nové Studijní skupiny tradičního jazzu, působící pod Smetáčkovým vedením, od roku 1959 prakticky podnes, pod názvem Traditional Jazz Studio.Podstatné novum na české a dokonce evropské scéně představovalo od počátku zaměření Smetáčka i jeho formace nikoli na běžný, standardně pěstovaný a využívaný dixieland, nýbrž na stylově uvědomělé přejímání, interpretaci, rozvíjení odkazu neworleánského klasického jazzu z jeho chicagské periody, resp. též odkazu raného ellingtonovského, armstrongovského apod. swingu. „Smetáčkovci“ vycházeli z dobových nahrávek, ze studia literatury a další dokumentace. Postupně svůj soubor prosazoval v rámci procesu estetického i institucionálního uznávání jazzu v atmosféře šedesátých let. Přispívaly k tomu i vazby na širší umělecké dění, jmenovitě uplatnění jazzu na koncertních a hlavně festivalových pódiích, časté vystoupení v Československé televizi, účast na pořadech typu jazz a poezie a v rámci divadelních produkcí, poměrně početné nahrávky na LP apod. Pavel Smetáček setrvával v různých peripetiích doby na své názorové platformě a spolu se svým souborem patřil po téměř půlstoletí k stálicím české hudební scény. Cenný příspěvek jazzovému životu představovala spolupráce, včetně gramofonových nahrávek, s představiteli staršího amerického jazzu: Albert Nicolas, Benny Waters, Tony Scott, Beryl Bryden a další. Důležité bylo Smetáčkovo náboženské - katolické směřování. Během jednoho zájezdu do Itálie byl mimo jiné oceněn medailí Alberta Einsteina za nelegální účast na Kongresu za lidská práva v maltské Valettě a to jej po roku 1989 přivedlo i na mimohudební, politickou a diplomatickou životní dráhu. Stal se v devadesátých letech velvyslaneckým radou v Římě. TV Noe