Vítkovice jako obytná čtvrť

V poslední třetině 19. století vznikl ve Vítkovicích urbanistický experiment, který u nás neměl obdoby. Železářský podnik připravil plán města, které mělo vzniknout v jeho blízkosti. V polovině 19. století stál ve Vítkovicích empírový zámek, který byl sídlem ředitelství železáren. Dříve než Baťa postavil svůj Zlín, vznikly podle promyšleného plánu Vítkovice. Hlavním iniciátorem byl Pavel Kupelwieser, generální ředitel železáren od roku 1866. Během pár let se jeho vize stala domovem pro 20 000 lidí, architektem projektu se stal Hans Ulrich. Na stavbě nového města se nemělo šetřit, ani na materiálu ani na vybavení. Vznikly tady moderní dělnické ubytovny, rodinné domky v koloniích a vilky pro úředníky. Vznikly též tak zvané U-domy, kde kromě ubytování byly společenské prostory a obchody. Pavel Kupelwieser pro své dělníky nechal také vybudovat ohromnou závodní jídelnu, plavecký bazén, tělocvičnu a pro vzdělání jejich dětí školu. Uprostřed nové obce byl postaven kostel, kde jeho věž sloužila jako vodárna. Vznikl tu také závodní hotel, kde se pro zaměstnance konaly divadelní představení, koncerty a taneční zábavy. Poslední stavbou byly jesle. Na vrcholu svého úspěchu v roce 1893 opouští Pavel Kupelwieser Vítkovice, protože byl znechucen nepochopením svých snah. V Jaderském moři kupuje ostrov Brioni, kde vybuduje módní letovisko. Národnostní konflikty habsburské monarchie pronikly i do Vítkovic. V roce 1899 byl postaven Český dům, na který si dělníci sami shromáždili peníze. Jeho styl už je odlišný od dřívějších staveb. Horečné zbrojení před první světovou válkou znamenalo pro Vítkovice obrovský rozmach. Byla třeba další pracovní síly a tak byla postavena Josefská dělnická kolonie. Stavělo se rychle a z méně kvalitního materiálu. Nová radnice už získala modernější vzhled se secesními dekorativními prvky. Kupelwieserovy sny o ideální společnosti jsou už zapomenuty, Vítkovice nemohly zůstat stranou okolního dění.