Krásný sloh v Kutné Hoře

Česká vrcholná gotika je zhruba vymezena roky 1380 až 1420, vyznačuje se sklonem k lyrismu a intimitě a podle soch tzv. krásných madon bylo toto období dějin českého výtvarného umění pojmenováno jako "krásný sloh". V Kutné Hoře jej nalézáme na stavbách katedrály sv. Barbory, kaple Božího těla, kostela Nejsvětější Trojice, Hrádku a Vlašského dvora. Architektura krásného slohu vycházela z tradic dvorské stavební huti Petra Parléře, dokládá to ostatně nejstarší část svatobarborské katedrály. V jejím bezprostředním okolí se nachází torzo kaple Božího těla. Snad původně tvořila tato kaple se sousedním chrámem funkční celek. Její klenba tvoří samostatný výtvarný prvek a dokládá tak vliv krásného slohu na architekturu. Kostel Nejsvětější Trojice na jihozápadním okraji Kutné Hory má prostor modelovaný nezávisle na tektonice. V době jeho stavby se zájem architektů soustředil téměř výlučně na výtvarnou problematiku, ale stále zde zůstává slavnostní vertikalita a vznosná elegance proporcí. Kostel se zachoval do dnešních dob takřka bez výraznějších změn a svou formou se přesvědčivě hlásí k období krásného slohu. Od počátku 15. století vznikala v českém prostředí díla, jimž nebylo rovno v současné gotické Evropě. Pokles stavební činnosti byl bohatě vyrovnáván vysokou formální úrovní. Umění krásného slohu bylo výrazem vize návratu blaženého stavu lidstva a vzdávalo hold smyslové i duchovní kráse. Nezaniklo z nedostatku tvůrčích sil - v duchovním zápase společnosti v předhusitské době pro ně nezbylo místo.