Architekt Josef Fanta

V malebné siluetě Prahy čteme rukopisy stavitelů, kteří se do její dnešní nesmrtelné podoby nesmazatelně zapsali v průběhu tři čtvrtě tisíciletí. Po právu mezi ně patří i architekt Josef Fanta. Rodák ze Sudoměřic vystudoval na pražské Technice. Ve svých prvních větších realizacích vycházel ze zásad tzv. novorenesance, která se v šedesátých letech 19. století stala pro českou buržoazii dobovým národním výrazem. S architekty Zítkem a Schulzem spolupracoval na tak prestižních stavbách, jakou bylo např. Národní muzeum. Navrhl sgrafita na průčelí Rudolfina. Podílel se na dekoraci Wiehlova domu na rohu Vodičkovy ulice a Václavského náměstí. Navrhl českou expozici pro prestižní Světovou výstavu v Paříži roku 1900. Restauroval kostel sv. Václava na Zderaze. Životní příležitostí pro Josefa Fantu se stal projekt Wilsonova nádraží, s nímž zvítězil ve veřejné soutěži. Touto stavbou se definitivně přiklonil k osobitému pojetí secese. Fantova hluboká znalost klasických stylových forem, jejich virtuosní ovládání, dokonalost dovedená do všech důsledků uměleckého řemesla, to vše jsou znaky opravdu výrazného architekta.