Pražské vodní věže

Vodní věže jsou zvláštní stavební fenomén. Samotná funkce těchto technických staveb je totiž předurčuje k tomu, aby dostaly reprezentační charakter. Základním posláním vodní věže je akumulace vody v optimální výšce, aby se příslušné území zásobovalo potřebným tlakem vody gravitačním způsobem. Jejich výška, stejně tak jako umístění do samotného městského jádra z nich pak dělají stavby esteticky náročné, které vypovídají o kulturní úrovni doby, ve které vznikly. Nejstarší pražská vodní věž ze 16. století je Staroměstská, která vévodí Novotného lávce. Ze stejného století je i věž Šítkovská - nejmohutnější pražská renesanční věž, dnes začleněná do budovy Mánesa. Výrazné období stavebního ruchu pro pražské vodní věže začíná v 19. století - v historizujícím duchu byl na Letné dostavěn rozsáhlý vodárenský areál. Perlou mezi pražskými vodními věžemi a výrazným mezníkem v jejich architektuře je Zelená liška, postavená Janem Kotěrou v roce 1907. Secesní, 42 metrů vysoká věž má kruhový půdorys. Železobetonový skelet je vyzděn ostře pálenými cihlami a zdoben prvky se zelenou glazurou.