Basilika sv. Jiří

K panoramatu Pražského hradu patří neodmyslitelně dvě věže svatojiřské baziliky. Jejich bílé opukové zdivo kontrastuje s barevně potemnělou hmotou pozdějších staveb, které jej svou mohutností zastiňují a vytvářejí zdánlivě pocit jakési nepatřičnosti v blízkosti renesance, gotiky a baroka. Bazilika sv. Jiří je naší jedinou románskou stavbou této velikosti, která se zachovala a kterou zásadně nepostihly pozdější gotické a hlavně barokní přestavby velkých románských bazilik. V pohledu od západu je často vnímána, díky své fasádě jako stavba barokní. Ve skutečnosti je to ovšem jedna z největších a nejsložitějších románských památek v Čechách. Baziliku založil Vratislav I. před rokem 921 v blízkosti knížecího sídla v nejvýchodnějším, ještě rovném terénu Pražského hradu, obklopeného tehdy hradbami. V roce Vratislavovy smrti, roku 921, nebyla stavba baziliky ještě dokončena, teprve jeho syn Václav využil příležitosti, a když ukládal ostatky své babičky, svaté Ludmily, nechal stavbu roku 925 vysvětit biskupem z Řezna. Původní, nejstarší výstavba z dob Vratislavových je dnes patrná pouze na několika skrytých místech uvnitř zdiva a celá viditelná nadzemní část pochází až z doby kolem let 1142-1200 a z pozdějších úprav.