Bitva u Falklandských ostrovů

"Bitva u Falklandských ostrovů". Filmová výroba v Anglii se až ke konci dvacátých let dostala do tempa, a proto také i naši informovaní diváci, byli zvědaví, jak dopadne jedna z prvních ukázek. Dopadla dobře, ačkoli její rozjezd byl dosti obtížný. Překvapuje, jak se anglickému režisérovi Summerovi podařilo rozřešit těžký problém udělat z historické události, odehrávající se jen na moři, celovečerní snímek, dramatický a zajímavý. Na podzim roku 1914 ohrožovalo německé loďstvo, skládající se s pěti křižníků spojenecké obchodní lodi v Tichém a Atlantickém oceánu. U Cornelských ostrovů se srazilo s několika britskými válečnými loděmi staršího typu a potopilo je. Anglická admiralita dala ihned rozkaz dvěma válečným lodím "Invincible" a "Inflexisible", aby vypluly z Londýna a zničily německé loďstvo. Zde teprve začíná být film neobyčejně zajímavý a mnohdy je těžko uvěřit, že bitevní scény byly hrané. Ouverturou je horečná práce v dokách, kde bylo nutné obě válečné lodi opravit a vyzbrojit. A tady se již začíná ukazovat skvělá přednost tohoto filmu, totiž skvěle zachycené tempo kolektivní práce. Film nemá hvězd, má jen bezejmenné hrdiny, ať již oblečené v modrých pracovních blúzách nebo v námořnických uniformách. Divák je stržen tímto spěchem, ruchem a prací v loděnicích a jeho napětí, zda křižníky vyjedou v určenou dobu, není o nic menší, než napětí při scénách v rozhodující bitvě. Následuje několik krásných snímků lodí, vyjíždějících na širé moře a jejich valící se kouře z komínů, které zastiňují veliké plochy vod a nebes.Německé loďstvo, které odplulo k Falklandským ostrovům, aby zničilo britskou uhelnou a radiovou stanici, nachází již v přístavu anglické loďstvo. "Invincible" a "Inflexible" urazily cestu přes oceán v rekordní rychlosti a přibraly cestou několik lehkých křižníků. Německé loďstvo je potopeno a pro změnu zavlaje na konci anglická vlajka místo obvyklé americké. Film není tendenční, je proniknut vzácnou objektivitou a vedle dramatičnost a plynulosti děje je nutno ocenit výkony několika herců neznámých jmen. Stojí za zmínku představitel anglického admirála Sturdee, který si váže kravatu, když k němu vstoupí důstojník se zprávou, že se nepřítel blíží a který dováže kravatu a pak teprve dává disposice k boji. Takových detailů je ve filmů hodně a snad by celé stohy knih neobjasnily jasněji anglickou mentalitu, než tento snímek. Kameraman se hodně naučil z Eisensteinova "Křižníka Potěmkina", protože některé obrazové pasáže jsou příliš podobné, což svědčí o tom, že byl zřejmě chápavý žák.