Šejkova kořist

"Šejkova kořist". Nesporný úspěch filmu na obdobné téma, který se jmenoval "Bílá otrokyně", přiměl tehdy výrobce natočit tento její dobrodružný protějšek, který se zpočátku poněkud vysmíval přehnanému romantismu některých moderních žen, zároveň však dokázal, že ani ta nejromantičtější romantika zatím nevyhynula. Ovšem zde ve formě značně drsné a nepříjemné. Ale kde jinde ji hledat, než ve stínu palem, krásných, ale vyprahlých krajin Tunisu, uprostřed pitoreskních davů a na věčně měnivých stezkách písečného moře. Režisér Gennaro Righelli, který již v předchozí "Bílé otrokyni" dokázal, že dovede vybrat opravdu malebné exteriéry a dát ději patřičný spád a scénám živost a vzruch, to vše silně připomínající americké kovbojky - kovboje zde samozřejmě nahrazují členové posádek afrických pevností a lupiče beduíni - nešetřil ani zde komfortem mayovského romantismu. A scénárista kromě několika opravdu zábavných scén na začátku obšťastnil rovněž diváka veškerým příslušenstvím únosů, pronásledování, divokých potyček na život a na smrt a někdy i docela legračních zakročení na poslední chvíli, aby nejen vyléčil hrdinku filmu z přílišného romantismu, ale nakonec i diváka, pokud ještě nebyl přesycen všemi těmi "karabennemsi-shatterhandskými" příběhy. V krásné dekoraci afrických krajů jsou Vladimír Gajdarov, Claire Rommerová, Dolly Daviesová, Gregori Chmara či Charlie Charlia přijemnými a zábavnými představiteli hlavních osob.