Tajemný předmět o polednách

Celovečerní debut thajského umělce Apichatponga Weerasethakula se stal, společně s totálně odlišným barvotiskovým retrowesternem Wisita Sasanatienga Fah talai jone (Slzy Černého tygra, 2000), jedním z prvních thajských filmů uvedených na některém z velkých evropských festivalů (zde konkrétně MFF Rotterdam). Již tímto prvním filmem si režisér získal mezinárodní uznání a Tajemný předmět o polednách zároveň v mnohém naznačuje témata a styl jeho pozdějších hraných děl. Snímek se pohybuje na pomezí hraného filmu, dokumentu a pseudodokumentu, přičemž mezi těmito třemi základními vyjadřovacími formami neustále osciluje. Dokumentární záběry thajského venkova a dialogy s obyvateli země se prolínají s mystickou aurou prostupující celým filmem, který je zároveň záměrně značně nestabilní i co se žánru týče (pohádka, road-movie, horror, sci-fi, muzikál). Dichotomii každodenního života v současném Thajsku a tajemných prvků zakořeněných v dávných pověstech či animistických příbězích (která bude jedním z dominantních témat Weerasethakulovy filmografie) naznačuje již název, v němž se propojuje nejasná formulace („tajemný předmět") s jasně daným časovým určením („o polednách", tedy v poledne). Název je zároveň autorovým „darem" kritikům, kteří všechny jeho další filmy rádi a často označovali termínem „tajemné předměty". Film byl natočen v amatérských podmínkách na černobílý 16mm materiál (poté byl překopírován na 35mm) a jeho příběhu dominuje princip improvizace. Štáb cestuje Thajskem od severu k jihu a vyzývá protagonisty k improvizovanému rozvíjení ústředního příběhu paraplegického chlapce a jeho domácí učitelky Dogfahr (její jméno se dokonce objevuje v původním názvu filmu). Tajemný předmět o polednách tak navazuje na surrealistický princip exquisite corpse, který praktikovala skupina kolem André Bretona a Marcela Duchampa. Jednalo se o hru, v níž každý zúčastněný rozvíjel dané téma bez vědomí toho, jak toto téma pojal předchozí hráč. Na konci hry vznikl text složený z jednotlivých příspěvků tvořících koláž na dané téma. Jan Jílek Letní filmová škola 2011