K žití odsouzen

"K žití odsouzen" byl maďarský film v německé úpravě podle námětu Miklóse Asztalose v režii Endre Rodrigueze a je docela zdařilým pokusem maďarské výroby o natočení velkého filmového románu mezinárodního střihu podle zámořských vzorů. Z uměleckého hlediska bylo jistě chybou, že se maďarští filmaři nepokoušeli najít si svůj osobitý styl, který by filmům vtiskoval charakteristický ráz a spokojili se jen s kopírováním cizích vzorů. Dříve nebo později jistě budou muset od této cesty ustoupit, budou-li chtít aby maďarský film si získal své oprávnění v evropské výrobě. To se stalo až v letech padesátých, kdy maďarský film začal být pojmem. Takže: tento film je dějově bohatý, v druhé části poněkud příliš romanticky střižený námět o trestanci, který si odpykal dlouholetý žalář za vraždu ženy, která pošpinila čest jeho zemřelé manželky, a po propuštění z trestnice prchá až někam do kolonií, když se pro svou minulost nemůže uplatnit v řádném povolání. Tento příběh by zcela určitě vystačil nejméně na dvě samostatná filmová dramata. Však se také režisérovi rozdrobil na dva zřetelné celky, spojené jen osobou hlavního hrdiny. Divákovi však tento film poskytl dramatické vzrušení a pestrou podívanou a jistě tehdy zaujal nejen novými tvářemi maďarských herců v čele se známým již Ivanem Petrovičem a Pálem Javorem nýbrž i dobrými hereckými výkony elegantní Valérie Hidvégyové a mladistvé Gyöngyi Zádorové. Pokud by se tento maďarský film opravdu chtěl alespoňpřiblížit svým zahraničním vzorům, pak by vyžadoval v první řadě mnohem dokonalejší práci s kamerou.