Domeček plný koleček

Neslaná nemastná a pitvořivá byla komedie Jan Jílek DOMEČEK PLNÝ KOLEČEK, takže její režijní stylizace (Jan Bonaventura) jen podtrhla letité neduhy žánru. „Manýristická“ soběstačnost televize, založená na kvantifikovaně pojatém společenském statutu média, vede nejen k tomu, že její zaměstnanci, herci a zpěváci si vzájemně tleskají například při různých show, ale také k tomu, že bezděky přeceňuje realitu vlastního fungování, že odhalování svých „vnitřností“ studiových považuje za zajímavější než výpravu do terénu života. A Jílkův komediální projekt byl v tomto smyslu přímo exemplární ukázkou. Když to jemňounce zjednodušíme, divák si před obrazovkou mohl připadat jako kupující, který zaplatil za škodovku, ale místo vozu si domů odveze jen bohaté dojmy z exkurze do automobilky v Mladé Boleslavi. Koneckonců bez technologického skeletu by se Jílkův scénář rozsypal jako korálky. Požadavek alespoň základní motivické návaznosti zůstává totiž neuspokojen už nad křečovitým titulem, kus se mohl stejně oprávněně jmenovat Trochu komiky z černé kroniky. Ta pravá komika neplynula ovšem ze sledu komunálně kritických scének, poskytnout ji mohla jedině zlomyslná konfrontace hlubokomyslného moralistního závěru se zdrojem celé zápletky – se sexuální deprivací antropoložky Dr. Kuklové (Eva Hudečková). Neduživý preparát zvládli herci spíše grimasou, což je způsob, jakým mnohé televizní komedie s oblibou využívají talentu Jiří Sovák, Stella Zázvorková, Karel Augusta, Jan Přeučil aj. Není pravda, že Jílkova komedie „se vymykala“, koncentrovala pouze to, co jsme na obrazovce obvykle ochotni považovat za humor. A chcete-li, v tom byla její dost neslavná zásluha. [po] [i]Týden v televizi.[/i] Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1984 [25. leden], č. 4, s. 19. [upraveno, zkráceno] TV premiéra - 19. ledna 1984