Die verkaufte Braut

"Die verkaufte Braut " (Prodaná nevěsta) měla být zotavením německého zvukového filmu. V "Berliner Tagblattu" vysvětloval Max Ophüls, režisér "Prodané nevěsty", proč si vybral právě Smetanovu ryze českou operu k zfilmování. Podle jeho názoru se prý hodila Smetanova hudba svou roztomilostí, pestrostí a dramatickou plností pro nový ráz zvukových filmů nejlépe. Řinčivá prázdnost hudebních šlágrů, kterými byl začátkem třicátých let zvukovým filmům dáván ráz a nepravá napínavost kalendářových historek, nemohl prý udržet zvukový film na výši. Široké vrstvy obecenstva žádaly ve zvukovém filmu hlavně znamenitou hudbu. Obecenstvo bylo již otupeno stále stejnými rytmy konfekčních šlágrů a potřebovalo zotavení. Tímto zotavením měl být národní ráz "Prodané nevěsty", její svěží průbojnost a její lyrická prostota jako u národních písní. Ophüls ovšem přiznal, že národní český ráz "Prodané nevěsty" byl zachován jen v hrubých rysech a že děj byl rozšířen, aby mohlo být využito všech možností filmu. Zato prý však úpravě hudby byly uloženy meze, aby stavba Smetanovy hudby byla plně zachována. No, jak se toho Němci v Mnichově, kde se film natáčel, zhostili, posuďte sami. Mařenka představovaná Jarmilou Novotnou a Domgraf Fassbaender jako Jeník se objevili v podivných krojích. Mařenka v krajkových rukávech s květinovou radiovkou na vlasech a skládaným krejzlíkem u krku. Jeník se stejným límcem v košili s krátkými, podkasanými rukávy. Esmeralda (Sörrensenová) měla bílé šatičky jako k prvnímu přijímání. Vašek (Kent) kajdu a gatě s tyroláckým vyšíváním, principál byl výstavním kouskem pro řecko-římské zápasy atd. Jednopatrová hospoda, zvonice krytá taškami, komíny s moderním větráním. Lid obojího pohlaví? Kaleidoskop fantastických kostýmů, bezhlavé křepčení v čižmách a bachratých suknicích. Po stránce umělecké bylo již jisté, že film skončí debaklem. Zvláště pro naše občany, kteří znali našeho Smetanu bezprostředně. Německou filmovou "Prodanou nevěstu" diváci nechtěli vidět a ani o českou by tenkrát naše publikum nestálo. "Prodaná nevěsta" podle tehdejšího mínění měla zůstat jen operou divadelní. Projekční stroj a fotočlánek zůstanou jí - v její prospěch - navždy uzavřeny. U nás. Tak se stalo, že německý paskvil "Die verkaufte Braut" se na plátna československých biografů nedostal. A to bylo jedno ze skutečně správných rozhodnutí pražských cenzorů!