Nová barevná televizní inscenace Ukradené dětství je inspirována skutečnými událostmi. Odehrává se roku 1972 ve Spojených státech, ve Washingtonu. Sem přijíždí česká učitelka angličtiny Valerie Bourková, aby si před federálním soudem uhájila právo matky na své dvě děti. Její manžel s nimi emigroval v roce 1968. Po jeho smrti se o děti starala jeho matka. Ta je svolila adoptovat svým přítelem Grifithem, Valerie však souhlas nedala. Žádá, aby jí děti byly vráceny; aby je směla odvézt domů. Spolu s advokátem, komunistou Edgarem Linem, podstupuje těžkou, vyčerpávající bitvu za svá práva. V cizí zemi naráží na neustálý odpor. Nestojí ji v cestě pouze manželova matka a její přítel. Je tu celá řada lidí, institucí a spolků, jež si osobuji právo rozhodovat o osudu českých dětí. Do této mašinérie se zapojuje i tisk a televize. Lži, pomluvy, ale hlavně neznalost života v Československu, zaujatost a osobní nenávist charakterizují kampaň proti Valerii. Osobní konflikt a soudní pře přerůstají v politický boj. A uprostřed toho všeho jsou dvě bezbranné děti, zmanipulované společností, v níž žijí. Jejich slova v cizí řeči mají váhu dospělých. Mohou rozhodnout. Ale jsou to skutečně jejich slova? Nemluví jejich ústy společnost, která je vychovává — společnost, která je ukradla jejich vlastní matce a osobila si právo nad jejich životy? Společnost, jíž se na čas staly záminkou kampaně proti zemi, v níž se narodily, a jež je opustí stejně náhle, jak náhle se jí staly potřebnými k jejím záměrům.
Autorem scénáře inscenace Ukradené dětství je Antonín Kostka. Úpravu provedl a inscenaci režíroval Jan Matějovský. V příběhu usiloval o maximální autentičnost prostředí a poměrů ve Spojených státech. Na tomto neosobním pozadí v ostrých obrysech ukazuje příběh Valerie Bourkové, její osobní konflikty, její údiv, zoufalství i naději. Tím staví i diváka před konfrontaci dvou světů, nabádá jej k vlastnímu řešení případu, k zamyšlení nad mnoha velkými pojmy, jakými jsou demokracie, svoboda, právo... i láska.
Hlavni roli Valerie Bourkové vytvořila Dana Syslová. Dále hrají Josef Vondráček, Antonín Hardt, Bohumil Šeda, Jarmila Smejkalová, Josef Vinklář, Alena Kreuzmannová, Karel Houska, Vladimír Ráž, Josef Hlinomaz, Josef Patočka, Oleg Reif o další. Do rolí Valeriiných děti — Olgy a Michala byli konkursem vybráni Patricie Limberská a Jiří Dohnal.
WÁGNEROVÁ, Eva. Ukradené dětství. Květy. 1976, č. 20, s. 46 – 47.
