Slečna u volantu

Francouzský film "Slečna u volantu", jehož režisérem byl Kurt Gerron, byl případ sám pro sebe, měl řadu slabin a přece to byl film milý a příjemný, jehož některé nechtěné naivnosti spíš zvyšovaly než snižovaly jeho půvab. Scénář měl velmi složitou historii o konkurenčním boji dvou výrobců pneumatik, z nichž jeden má dceru a druhý syna, čímž je dán popud k rozluštění zápletky, která má několik nečekaných a zábavných obratů. Například v jedné ze závěrečných scén, kdy při soudním projednávání sporu najednou žalovaný výrobce se doznává, že je opravdu vinen, že léta plagoval výrobky své konkurence a žádá, aby byl odsouzen. To ovšem proto, že mu zatím syn prohrál v kartách továrnu a že vidí, jak skvělé jsou jeho vyhlídky stát se vbrzku příbuzným starého konkurenta, kdežto tímto přiznáním lze zničit konkurenta nového, jemuž z karetní výhry zbude nakonec jen trochu dluhů. Snímek neměl příliš filmové tempo, ale, jak už bylo řečeno, nijak mu to nevadí. Záhy se divák smířil s tím, že se zde jedná o jakési filmové vyprávění, které nic nechce říct a přece se na něho dobře dívá, i když má nevalnou kameru a herce, jejchž výraz byl neobroušený a režisérem nezvládnutý. Hlavní role hrají Henri Garat, salonní milovník hejskovského typu, Lisette Lanvinová vtělení standartní křehkosti, Georges Tréville. atd. Ve filmu je několik líbivých melodií a vděčné krajinné prostředí. Celek má neklamnou známku francouzského espritu, tehdy ještě u našich diváků, žel, málo chápaného.