Sherlock Holmes a případ hedvábné punčochy

Ta mrtvola, kterou jednoho pochmurného rána roku 1903 objevili chudáci, sbírající na rozbahněném břehu Temže všechno, co by se ještě mohlo hodit k životu, patří zřejmě nějaké místní prostitutce. Laciné hadříky, do nichž byla nebohá uškrcená dívka oděna, to dokazují nade vší pochybu. Sherlock Holmes, kterého k případu přitáhl jeho věrný famulus doktor Watson, aby jej vytrhl z opiového opojení, jemuž velký detektiv opět jednou propadá, je ovšem jiného názoru. A brzy se skutečně prokáže, že obětí se nestala bezejmenná holka z ulice, ale dcera jedné z nejvznešenějších a nejváženějších londýnských rodin. Ba co víc, že její vrah - nepochybně nebezpečný psychopat - hodlá v těchto vodách lovit i dále. Jenom tak geniálnímu mozku a tak pronikavým analytickým schopnostem, jakými je obdařen Sherlock Holmes, se může podařit zabránit další tragédii. Jenže protivník je tentokrát mimořádně silný. A čas neúprosně kvapí... Na rozdíl od minulých "holmesiád" nepochází tento případ přímo z pera Arthura Conana Doyla. S využitím Doylových postav jej napsal Allan Cubitt, který se ovšem s "velkým detektivem" nesetkal poprvé - před časem napsal pro BBC scénář nejnovějšího Psa baskervillského, jehož jsme nedávno uvedli. A prozatím posledním Sherlockem Holmesem je Rupert Everett, jenž roli největšího ze všech detektivů obdařil nonšalancí sobě vlastní (kterou tak dokonale využívá ve všech těch skvělých šlechtických floutcích a hejscích - vzpomeňme jen jeho Valmonta z Nebezpečných vztahů, lorda Arthura z Ideálního manžela či Williama z nejnovějších Paralelních lží).