Tři valčíky

"Tři valčíky". Je to takový rozkošný francouzský film, natočený podle velmi úspěšné operety Leopolda Marchanda s hudbou Oskara Strausse. Film režíroval Ludwig Berger, natočil operatér Eugen Schüfftan a hlavní úlohy v něm vytvořili Yvonne Printempsová a Pierre Fresnay. Opereta nalezla ve svém filmovém zpracování a pojetí novou krásu. Režisér stvořil okouzlující, graciézní film, s technikou obrázků vysoké úrovně. Námět "Tří valčíků" je rozvržen do tří epoch, spojených mezi sebou valčíky a pak dětmi a vnuky svých prvních hrdinů. Začíná v roce 1867, pokračuje v roce 1900 a konči v moderní době, v roce 1939. Je to vlastně valčík tří generací, ve kterém se zhušťuje láska se svými sliby, chybami, rozkoší, zklamáním ale konečným triumfem. Ač to není nijak snadné spojit dílo, odehrávající se ve třech epochách v jeden harmonický celek, zhostil se režisér tohoto úkolu s překvapující virtuozitou. Jedna část se druží k další čarovným rytmem valčíku. Fotografická krása filmu je v charakteristice doby. Kameraman Schüfftan posuzoval dobu 1867 jako opojení, dobu roku 1900 v jasnějších barvách a poslední fázi, rok 1939 pak v oslňujících světlech. Také výborná je ve filmu technika zvuku. Neztrácí se ani jeden zvuk, ani jedno echo, ani šepot. Světla a zvuky, harmonie gest tvoří naprostý soulad. Režisér vytvořil film téměř bez kazů, jenž si hraje s ironií života a lásky ve výborné montáži. Yvonne Printempsová byla především Francouzka, a proto o to víc žena, než kterákoliv herečka, stkví se, okouzluje, klaní se, tančí, dělá pirnety, usmívá se, zpívá čisťounkým hlasem a triumfuje přirozeností. Její partner Pierre Fresnay byl výborný, šarmantní a ironický představitel obou markýzů z Chalapcey 1900 a 1939. Ostatní soubor herců dokonale dokresluje místy satirické pojetí divadelního života a filmového zákulisí. Je to nejveselejší část děje, to durdivé a hádavé filmování mnohdy i bláznivé a přesto roztomilé, které skončilo tím, že vnoučata odčinila křivdu matčina, otcova i babiččina a dědova osudu.