Černobílý umělecký dokument Dana Krameše, nazvaný Jan Klusák - Axis temporum (česky osa časů) podle skladby z let 2003-2004, zachycuje originálním způsobem hudebníkovu výpověď o vlastním životě a tvorbě. Převážně ve svém bytě vzpomíná umělec nad alby fotografií svého otce Otto Porgese (oceněného i v amatérských soutěžích) na své dětství a na rané zážitky z letních pobytů v Senohrabech či v Rimini. Mluví o mamince (jejíž jméno za svobodna převzal v patnácti letech) i o tatínkovi, který později zahynul v Osvětimi. Zmiňuje se o událostech okolo Mnichovské dohody, připomíná si, jak maminka posílala tatínkovi jídlo do Terezína prostřednictvím obětavého geodeta. Ukazuje dodnes používané pravítko, jež dostal od dívenky Edity Polachové před odchodem její rodiny do transportu, kde všichni kromě ní zahynuli. Náhodou se s ní setkal až v roce 2007. Mluví o svém poválečném okouzlení tvorbou Voskovce, Wericha a Ježka, zmiňuje se o spolužácích ze studií, k nimž patřil i Libor Pešek, se kterým pořádal později zakázané nedělní koncerty s Komorní harmonií v Divadle Na zábradlí. Vykládá o svém obdivu k matematice, jež hluboce ovlivnila tvorbu seriální hudby jeho generace. Vzpomíná na pobyt v Paříži v roce 1964, kde vyhrál cenu za I. invenci pro komorní orchestr. K filmu ho přivedla Ester Krumbachová. Objevil se jako herec ve snímku O slavnosti a hostech a pak v několika dalších filmových rolích. Hrál také v Divadle Járy Cimrmana. Jeho filmovou hudbu připomínají ukázky z Brdečkovy animované Pomsty a ze Schormova dokumentu o Sudkovi Žít svůj život. Skladatel jen tak mimochodem připomíná, že se za normalizace nesměly hrát jeho skladby. Žil prý tehdy docela spokojeně z úspor a z tantiém. Přiznává se ke své vášni k astrologii a odhaluje svou složitou tvůrčí metodu skládání, úzce související právě s matematikou. - Jan Klusák se účastní zkoušky své skladby Axis Temporum pod vedením dirigenta Petra Altrichtera a komentuje své pocity. U plakátu konstatuje spojení svého jména s Mahlerem a Beethovenem a s noblesním, sobě vlastním humorem konstatuje: „To zas bude jednou škandál...“ – Kramešův film vznikal od roku 2004 a byl dokončen v roce skladatelových pětasedmdesátin (nar. 18.4.1934). Je postaven na Klusákově monologu a na výňatcích z jeho hudby, jež velmi kultivovaně doplňuje až fotograficky vytříbenou vizuální stránkou. Metodou asociace se k promluvě přidružují adekvátní statické či plynulé černobílé záběry, zachycující přírodu či město (při hovoru o zahraničních pobytech jsou to Benátky nebo Paříž), přičemž obraz nenápadně doslovuje vyřčené i nevyřčené. Neobyčejný medailon, v němž důležitou roli hrají fotografie a v němž se objevují krátké výňatky z filmů, má právem podtitul „filmová báseň o životě v souřadnicích hudby“. - V souvislosti s filmem vydala společnost Alpha Plus Pro i knihu Jan Klusák: Být dobře skryt (viz anotace FP 1/2010, str. 38), obsahující i DVD Jan Klusák - Axis temporum.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2010/1
