Jana Eyrová

Orson Welles exceluje v adaptaci legendárního milostného příběhu anglické spisovatelky Charlotte Brontëové coby stylově rozervaný Edward Rochester. Pod taktovkou jiného režiséra - Roberta Stevensona - vytvořil devětadvacetiletý bouřlivácký autor po boku Joan Fontaineové typickou wellesovskou roli. Román anglické spisovatelky Charlotte Brontëové Jana Eyrová (1847) přitahuje filmaře už od dob němého filmu. Důkazem může být i zatím poslední úspěšná adaptace Caryho Fukunagy z roku 2011 s Michaelem Fassbenderem a Miou Wasikowskou v hlavních rolích. V romantickém příběhu chudé vychovatelky a bohatého venkovského šlechtice stíhaného vnitřními běsy vždy hrálo zásadní roli obsazení hlavního mužského partu. Edwarda Rochestera si vedle Fassbendera zahrály i herecké hvězdy jako Charlton Heston (TV film, 1949), George C. Scott (TV film, 1970), William Hurt (1995), Ciarán Hinds (TV film, 1997) či Toby Stephens (minisérie, 2006). Je to jistě otázkou dobového vkusu, možná nejopravdovějším Rochesterem však zůstává Orson Welles v hollywoodské adaptaci, kterou natočil Robert Stevenson. Rochester tvoří ve Wellesově dramaticky nevyvážené herecké filmografii výjimku - je to s nasazením naplněná hlavní role ve snímku jiného režiséra. Nad Janou Eyrovou si ovšem Welles částečně zachoval produkční dohled. Film navíc vycházel z pět let staré rozhlasové brontëovské adaptace, již Welles zaštítil v rámci série The Mercury Theatre on the Air a na níž už spolupracovali i scenárista John Houseman a hudební skladatel Bernard Herrmann. Podíl na kvalitách scénáře měl sice i spisovatel Aldous Huxley, Jana Eyrová ovšem nese stopy Wellesova dramatického myšlení. Jeho civilně rozervaný Rochester, který ve svém osamělém „gotickém" venkovském sídle ukrývá šílenou manželku, vyprávění dominuje výrazněji než představitelka titulní role Joan Fontaineová. O tom, že bouřlivácký autor se tentokrát pokoušel včlenit do komerčnějších kontextů víc než jindy, nicméně svědčí vnější podobnost Jany Eyrové s Hitchcockovým dramatem Mrtvá a živá (Rebecca, 1940), za kterou získala právě Joan Fointaineová oscarovou nominaci a na níž se podílel i tentýž kameraman - George Barnes. Alena Prokopová LFŠ 2015