Po stopách hvězd: Simona Stašová

Herečka Simona Stašová už coby studentka dvou divadelních škol - konzervatoře a DAMU - přišla v roce 1976 hrát do Českých Budějovic. Po ročním angažmá v Jihočeském divadle zakotvila na 14 let v tehdejším Divadle E. F. Buriana, kde ji čekala řada rolí komediálních i dramatických. Po příchodu do Městských divadel pražských v roce 1991 spolupracovala nejprve s Divadlem K a současně hostovala v Divadle za branou II, v Činoherním klubu i v soukromých divadelních produkcích. Ačkoli ji stále častěji vyhledávají filmoví i televizní režiséři, zůstává věrná divadelnímu herectví, od roku 1993 byla členkou souboru Divadla ABC. V současné době je na volné noze. Nejvýraznější filmové a televizní role jí zatím nabídli režiséři Karel Smyczek a Jan Hřebejk. Právě Pelíšky režiséra Hřebejka lze považovat za nový start její kariéry, stala se vyhledávanou a mimořádně ceněnou představitelkou komediálních i dramatických rolí. Výraznou roli lesbické vězeňkyně ztvárnila i v televizním seriálu Přítelkyně z domu smutku (1993). V roce 2004 byla nominována na televizní cenu Elsa za výkon v seriálu Místo nahoře (r. Karel Smyczek). V roce 2007 dostala cenu Thálie za roli Evy Mearové v inscenaci Drobečky z perníku Divadla A. Dvořáka Příbram. Na televizní obrazovce se dále objevila např. ve filmech Musíme si pomáhat (2000), Létající Čestmír (1984) nebo Blázni a děvčata (1988). V roce 2005 ztvárnila roli tlumočnice a překladatelky Jany ve filmu režiséra Filipa Renče, Román pro ženy. Je dcerou jedné z nejlepších českých hereček Jiřiny Bohdalové. Vyzkoušela si také disciplínu One Woman Show. Česká televize