Bachčisarajská fontana

Bachčisarajská fontána je poema, kde básník A. S. Puškin zpracoval příběh nenaplněné lásky krymského chána Gireje, který nechal na počest své zavražděné milenky postavit ve městě Bachčisaraj tzv. "Fontánu slz". A právě toto dílo si vybral jako námět ke svému filmovému debutu začínající režisér J. Protazanov. Jde o jeden z prvních ruských filmů vůbec - jeho premiéra se odehrála roku 1910 a krátký snímek, který byl pochopitelně ještě němý a černobílý, je dramatem lásky, nenávisti a lidské bolesti a popisuje střet dvou světů - polské šlechtické společnosti a krymských Tatarů v čele s chánem Girejem. Ten přepadne šlechtické sídlo knížete Potockého a unese jeho dceru Marii. Je její krásou nečekaně a do hloubky srdce zasažen a vezme ji do svého harému. Stávající chánovy ženy se velmi těžko vyrovnávají s jeho náhlým nezájmem. Především Gruzínka Zarema Marri vyhrožuje, že jí probodne kinžalem, pokud jí vezme lásku chána. Jednoho dne je Marie nalezena mrtva a Zarema je popravena. Chán Girej pak nechá na počest Marie postavit fontánu, u které pak dnem i nocí truchlí sám ve svém nekonečném žalu...