Bouře nad Tatrami

Na počátku 30. let přichází český idealistický filozof Tomáš Trnka (1888 – 1961) s myšlenkou natočit dokumentární film, který bude jakýmsi spojením vizuelního obrazu za doprovodu hudby. Ke svému plánu přistupoval jako amatér, avšak ve své době se jednalo o skutečně nový prvek v kinematografii. Roku 1932 realizuje svůj záměr. Vzniká film „Bouře nad Tatrami“, v němž se snaží o obrazové ztvárnění symfonické básně Vítězslava Nováka „V Tatrách“. Využil svých specifických filmových prostředků, což lze charakterizovat jako krok jistě odvážný, nicméně narazil na odpor hudebních i filmových teoretiků. Byla mu vytýkána přílišná laickost hudební ilustrace obrazového dokumentu. Naopak vyzdvižena byla kritiky exteriérová kamera, za níž stáli představitelé kameramanského řemesla Václav Vích a Jan Stallich. Dle tvrzení filmových odborníků to byla právě kamera, která docílila velkého úspěchu tohoto dokumentárního snímku na druhém ročníku mezinárodního Biennale v Benátkách. V roce 1934 byla Československu udělena cena „Pohár města Benátek“ za nejlepší režii hned čtyřem filmům. Kromě „Bouře nad Tatrami“ si toto ocenění odnesly ještě filmy „Zem spieva“, „Extáze“ a „Řeka“. Tomáš Trnka se na podobnou tématiku ještě zaměřil jiným dokumentárním snímkem s názvem „Květy na Tatrách“, kde využil spojení s hudbou Josefa Bohuslava Foerstra, avšak tím jeho činnost související s filmem bohužel skončila. Zpracováno dle publikace: „Náš film – Kapitoly z dějin 1896 – 1945“, L. Bartošek, Praha, Mladá fronta, r. 1985, str. 217