Nejvyšší trest

Titul celovečerního dokumentárního filmu lotyšského režiséra Gerce Franka Nejvyšší trest je symbolický. Znamená nejen trest smrti, ale i nejvyšší trest ve smyslu Puškinova verše „sám sobě jsi trestem nejvyšším". Autor v obsáhlé expozici použil svůj starší dokument K nebezpečné hranici (1984), v němž líčil otřesnou událost dvojnásobné vraždy a zaznamenal policejní rekonstrukci činu spolu s viníkovou výpovědí a průběh soudního řízení. Ještě před vynesením rozsudku vedl s vrahem Valerijem Dolgovem rozhovor, v němž mladý násilník v odpovědích na Frankovy otázky a ve svých úvahách podrobně rozebírá svou krátkou minulost. Jeho výpověd' zároveň odhaluje některé z příčin, jež ho dovedly na scestí. V klidné a citlivě vedené rozpravě s vrahem, v dialogu, jehož smysl je přesně určen a v němž si teprve postupně získává naprostou důvěru partnera, dovádí ho dokumentarista jako citlivý psycholog k sebeanalýze a zároveň s tím k uvědomění si příčin vlastního pádu. Po vynesení rozsudku zachytí kamera detailně změnu obviněného v odsouzence na smrt. Rozhovor mezi filmařem a vrahem pokračuje i v cele smrti, kde Dolgov dvaadvacet měsíců čekal na vykonání rozsudku. Tato dlouhá doba stačila k tomu, aby si plně uvědomil nesmyslnost svého činu a obrátil se k víře v život a v člověka. Rozsudek, který byl posléze vykonán, postihl tak vnitřně již zcela jiného, proměněného člověka. Frank pečlivě ve filmu komponuje skromný obrazový materiál vědom si toho, že síla Dolgovovy výpovědi nepotřebuje žádnou obrazovou ilustraci. Velký detail tváře mladého muže, zmučeného vnitřním zápasem sama se sebou a s nočními můrami, vyvolanými probuzeným svědomím, je výmluvnější než tisíc záběrů. - Snímek získal Hlavni cenu na 1. všesvazovém festivalu nehraných filmů ve Sverdlovsku 1988. Autor/Zdroj: /Filmový přehled