Deník pro mé děti

Již v roce 1967 pomýšlela režisérka Márta Mészárosová na realizaci autobiogra ficky laděného f filmu. Po patnácti letech tento snímek natočila. Deník pro mé děti (původně jen Deník) vznikl v roce 1982, ale byl uveden až o dva roky později. Stal se první části ojedinělého projektu, jenž má obsahovat čtyři díly zpovědi přední světové filmařky. Zatím byl realizován ještě druhý díl: Deník pro mé lásky (1987). Oba tituly vzbudily značnou pozornost. Nejen proto, že jsou intimní výpovědí o životě člověka, nýbrž především proto, že jsou sugestivní kronikou bouřlivé doba kultu osobnosti, doby budovatelského nadšení i krutých represí, doby, k níž se dnes vracejí jak v Maďarsku tak v Sovětském svazu. Třetí část by měla být záznamem události z budapešťského podzimu 1956 a čtvrtá by měla zachycovat šedesátá léta. Realizované filmy vypovídají o situaci v letech 1947 až 1950, respektive 1950-1956. - Režisérčin otec László Mészáros byl sochař, příslušník avantgardy. Ve třicátých letech odešel do Sovětského svazu. Založil ve Frunze Akademii výtvarných umění. V roce 1938 byl zatčen a na konci padesátých let rehabilitován. Neví se, kdy zemřel a kde byl pochován. Jeho dcera Márta vyrůstala v SSSR a domů se vrátila až po válce. A tehdy začíná děj Deníku pro mé děti. jeho hrdinka se jmenuje Juli Kovácsová, ale za jménem se skrývá režisérčin osud, osud dospívající dívky, žijící v prominentním prostředí, ale zoufale hledající rodinu, domov a konec konců i vlast. - Snímek je černobílý, uplatňují se v něm dobové dokumentární záběry i sekvence z tendenčních filmových děl. Získal Zvláštní cenu poroty na 37. MFF v Cannes 1984, Cenu Interfilmu na MFF v Mnichově 1984, Zlatého Huga na MFF v Chicagu 1984, Hlavní cenu na Národním filmovém festivalu v Budapešti 1984 a Cenu kritiky za režii. Autor/Zdroj: /Filmový přehled