Na rukou tě budu nosit

Říšská filmová výroba již několikrát dokázala ve válečné době, že lze čerpat náměty k filmům ze současnosti a že místo věčně secesních a kostýmových hrdinů může film divákům ukázat lidi dneška, kteří žijí na příděl, večer dbají zatemnění a šatí se na tzv. "body". Takže: tento film režiséra Kurta Hoffmanna s lehce ironickým názvem, připomínajícím úmyslně limonádovou literaturu, je zaměřen k tehdejšímu dnešku a již touto skutečností vzbudil zaslouženě divákův zájem. Avšak není to pouze jeho časovostí, kterou zaujal, nýbrž i dobrou myšlenkou dějové náplně, která se zaobírá problémy mladých manželství. Na dvojici manželů, jejichž soužití hrozí ztroskotání pro pozvolné zevšednění někdejší horoucí lásky, ukazuje divákům autor názorně chyby, jimiž se druh na druhu prohřešuje a naznačuje způsob, jak se jich vyvarovat. Jsou to konec konců staré, ale věčně časové rady, které tento film tak výrazně uplatňuje: Trvalé manželské štěstí zaručí jen citová ohleduplnost, pochopení a ocenění obapolné práce a starostí a hlavně ovšem - pravá, obětavá a nesobecká láska. Režisér Kurt Hoffmann zpracoval stále živý námět s jemným citem pro naprostou přirozenost situací a mluveného slova. Pozornost si zaslouží jak bezprostředních účinků dosahuje obratným využitím a kombinováním filmového času a místa děje. Herecky je film záležitostí inteligentní Heli Finkenzellerové a noblesního Hanse Nielsena, jimž vhodně přihrávají Wolgang Lukschy v roli temperamentního přítele, Hans Leibelt jako žoviální otec, dále Elizabeth Morkusová, Ellen Bangová a několik mladých tváří. Tento film byl tak názorný, že snad měl být povinný pro všechna tehdejší mladá manželství.