Kainovo znamení

Oldřich Kmínek se nezapsal nijak vynikajícím způsobem do chudého seznamu uměleckých tvůrců českých filmů. I když se píše rok 1928, my vědoucí víme, že ani nasledující desetiletí na tomto názoru nic nezměnilo."Kainovo znamení", které tehdy předvedl Interfilm, byl však velmi vážným pokusem o rehabilitaci uměleckého jména, který nejde přejít bez povšimnutí. Je to zase film podle literární předlohy, povídky Zdeňka Róna, ale již skutečnost, že tento podklad měl ve své koncepci hodně filmových kvalit, byl jistou zárukou dobré filmové adaptace. Stavitelský asistent Rybecký podlehne kouzlu krásné ženy, o níž neví, že je již vdaná a že její muž ing. Frank se mu pomstí zkázou celé jeho slibně se rozvíjející kariéry. Rybecký pracuje jako dělník a podlehne po druhé zlomyslnému osudu: zavraždí v hádce muže - surovce, jehož žena proti očekávání vypovídá před soudem - proti němu a on je odsouzený k několika letému žaláři. S tzv. Kainovým znamením vraždy se těžce protlouká životem. Ing. Frank se však dozvídá po letech z úst své manželky pravdu a spěchá, aby napravil křivdu, kdysi spáchanou...Takže konec vše napraví: tím spíš, že je tu i dceruška hostinského, Lidunka, která pomůže filmu k obligátnímu happyendu. Oldřich Kmínek nedovedl sice všude podchytit tempo děje, ale také nikde diváky neunavuje zbytečnou rozvleklostí a některé scény měly docela živý zvruch i působivost. Protože se jedná ještě o němý film, tak co se týkalo titulků, tak těch nebylo příliš mnoho, ačkoliv každá literární předloha k tomu přímo svádí a jejich stylizaci se dalo vytknout jen tzv. "poetickou náladavost", která se na několika místech filmu vyskytovala. Velmi dobrým hereckým výkonem film pozvedl Josef Rovenský v úloze neurvalého opilce. Dobrý byl i Egon Thorn v úloze ing.Franka, bylo ale dobré obsazení i v menších rolích (Antonie Nedošínská, Josef Šváb - Malostranský, ing. František Mařík) tmelí celý film v jednotný celek díla s uměleckými ambicemi. Václav Norman (asistent Rybecký) selhával trochu v tragických momentech děje a přehrával v milostných scénách. Bronislava Livia (paní Franková) byla svůdnou a záletnou paničkou, stále se nudící, takže svým dobrým výkonem naznačila režisérům domácích filmů, pro jaké úlohy měla předpoklady. Anita Janová dala své Lidunce přemíru pasivní sentimentality. Kamera Josefa Brabce měla dobrou úroveň v exteriérech i interiérech a několik šedivých záběrů bylo třeba přičíst na vrub laboratoře a podnikatele, který nenechal přefilmovat scény, které byly točeny za zřejmě špatného počasí. Dá se říct, že "Kainovo znamení" byl v celku kladný krok ve vývoji domácího filmu.