Za rodnou hroudu

Komínkův český velkofilm "Za rodnou hroudu" měl volně se rozvíjející děj, jehož názorné záběry jsou protkány původními dokumentárními snímky z bitevního úseku u Chateau Thierry, které tehdy zapůjčilo muzeum amerického ministerstva války. Toto filmové drama začíná na českém venkově, kde ve Svozilově statku dochází mezi bratry Janem a Petrem k roztržce pro Petrův nevýhodný sňatek. Neutěšené poměry donutí Petra, aby opusti svou ženu a odejel tam, kde naivně očekával zemi zaslíbenou, do Ameriky. Ale nové vyhlídky byly zastřeny křiklavými vyhláškami "Mobilisace". Přišel osudný rok 1917, kdy Amerika zasáhla svými dobrovolníky činně do války. A na polním obvazišti se setkávají naši bratři Jan a Petr, aby si navzájem prominuli svá příkrá slova. Brzy nastal mír a umožnil šťastné shledání Petra s Aničkou a jejich - Petříkem. Ale Jana si ponechalo bojiště jako tisíce jiných hrdinů padlých ve světové válce, jimž byl tento film věnovaný.Film byl pečlivě vyrobený a podepřený dobrou hrou Josefa Rovenského, J. W. Speergra a Anity Janové. Má sice některé vady: byl natočen jako němý a synchronizován, takže slova zpěvních vložek moc "neladí" a neharmonují s pohybem úst svého interpreta. Jako na omluvu tohoto nedostatku byly závěrečné scény v lazaretu, kde umírající Jan Svozil promluvil několik českých slov a dojemně přednesl "Kde domov můj". A potom v symbolickém obraze na konci, kdy navrátivší se vojín bere pluh a kypří zdupanou půdu, byl - soumrak. Proč? Snad proto, že výjev představoval začátek nového života, nového jitra a nové práce? To má přece zářit slunko a úsměv na rolníkově tváři má být v souladu s kovovým odleskem pluhu. Nemělo se tenkrát šetřit reflektory a úsměvy, a tím by se dalo na vědomí celému světu , že náš český člověk se dokázal taký smát a být veselý a ne se stále utápět v šeru a slzách.Takže více optimismu by tomuto dobře míněnému filmu nebylo na škodu. Poznámka autora: I tento dochovaný snímek nebyl prostřenictvím žádné z televizí nikdy nabídnut zapáleným fanouškům staré československé kinematografie.