Bon Uta: Píseň domova

Ještě 5 let po katastrofálním zemětřesení, vlně cunami a havárii jaderné elektrárny Fukušima se obyvatelé jednoho z postižených měst – Futaby – nemohou vrátit do svých domovů a žijí dočasně ubytování po okolí. Alespoň malou útěchu jim nabídne možnost spolupracovat na přípravě tradičního festivalu Bon odori na Havaji a dnešní fukušimskou formu bon odori právě na Havaj předat. Sem se totiž tradice tanců a zpěvů vážících se svátku Obon dostala před sty lety právě z oblasti dnešní provincie Fukušima. Ztráta kořenů v oblasti postižené katastrofou, znovunalézání kořenů japonských usedlíků po 100 letech na Havaji, to vše v kulisách hudby bubnů taiko a zpěvu. Režisér Júdži Nakae (oceněný za snímky Nabiina láska (1999), Ananasové výlety (1992) nechává snímek klást velice intenzivní otázku: Jak moc je člověk spojen s krajem svého dětství a co se s člověkem děje, když o tuto „krajinu své duše“, a tedy i vnitřní identitu, přijde. Přesto, že technicky jde o „dokument“, snímek jde nekonečně do hloubky. Právě proto, že ve filmu nevystupují herci, ale skuteční lidé reprezentující své skutečné životní příběhy, je jeho sdělení mimořádně silné a přímočaré. Režisér Nakae na něm pracoval přes tři roky. Divákům v ČR dokáže nabídnout odpovědi na všechny otázky, které stran života ve Fukušimě před i po havárii mohou mít. Eigasai