Ruská revoluce v barvě

1. díl - Během první ruské revoluce v roce 1905 nedokázaly socialistické strany prosadit nic ze svého programu. Z revoluce profitovaly liberální a občanské strany (především kadeti), jimž se podařilo dosáhnout omezeného parlamentarismu (duma). Radikální křídlo revoluce bylo poraženo, jeho představitelé byli popraveni nebo uvězněni. První světová válka znamenala pro Rusko hospodářskou a vojenskou pohromu. Zaostalý carský režim se po vzedmutí lidových bouří v Petrohradě v únoru 1917 zhroutil. Liberálové a socialisté (s výjimkou bolševiků) utvořili novou Prozatímní vládu, která měla svolat ústavodárné shromáždění a vést válku s Německem a Rakousko-Uherskem. Situaci komplikovala slabost vlády, rozvrat armády, vyčerpané boji na frontách první světové války a neklid na venkově, kde rolníci očekávali rozdělení velkostatkářské půdy. Z obav před návratem absolutismu prosadily obě nebolševické socialistické strany, eseři a menševici, takzvané dvojvládí, kde vedle vlády existoval paralelní mocenský orgán: sovět dělnických a rolnických zástupců. Bolševici nejprve zaujali smířlivý postoj k vládě, ale po návratu Lenina z exilu ve Švýcarsku však otočili a začali útočit na vládu. V červenci 1917 se neúspěšně pokusili vyvolat nepokoje. Generál Kornilov se následně pokusil o převrat s cílem nastolit vojenskou diktaturu. Tento zoufalý čin radikalizoval dělnictvo a v září petrohradský sovět ovládli bolševici. Řízení převratu se nechopil osobně Lenin, keterý se pod falešným jménem skrýval před policií, ale Lev Davidovič Trockij, socialista a intelektuál, který se k bolševikům připojil teprve v létě 1917. Vladimir Iljič Uljanov – Lenin (1870–1924) žil ve švýcarském exilu jako profesionální revolucionář, věnoval se studiu, psal články a polemiky, občas přednášel a především čekal na správnou chvíli. Jeho krédem bylo několik „nezvratných pravd“: zavrhnutí parlamentarismu, demokracie, jakéhokoliv reformismu. Budoucnost měla jen diktatura, kterou považoval za nejschopnější systém. K politickému úspěchu byla nezbytná strana, kterou chápal jako centralizovaný a hierarchický útvar vojenského typu. To měla být prostředky k nastolení nového typu společnosti, ale Lenin sám myslel a jednal kontinuálně v intencích carského absolutismu. 2. díl - Na rozdíl od únorové revoluce 1917 nebyla říjnová revoluce lidovou revoltou, jakkoli se komunisté snažili později tvrdit opak. Nebyla ani záležitostí sovětů, neboť bolševici jen využili jejich aparátu a jejich jménem převrat kryli. V Petrohradě si řada lidí téměř nevšimla, že ve městě probíhá zásadní změna. Toho dne hrála normálně divadla, vycházely noviny a dělníci i vojenská posádka se k událostem stavěli povětšinou netečně či neutrálně. V Moskvě se sice v průběhu příštích dní strhly pouliční boje, ale v jiných městech samozvané výbory a organizace celkem plynule přebíraly moc. Na venkov se ovšem bolševický vliv nevztahoval a tak tomu dlouho také zůstávalo. Obzor rolníků zpravidla nesahal dál než k nejbližšímu městu a zcela jim chyběl smysl pro abstraktní ideologie. Šlo jim hlavně o to, aby získali půdu velkostatkářů, a bylo jim lhostejné, kdo jejich přání vyhoví. Lenin, který si již vypůjčil z programu strany eserů ty partie, jež odpovídaly aktuálním požadavkům venkova, byl ochoten jim vyjít vstříc. Česká televize