Film je. 7-12

7 Komedie 8 Magie 9 Dobytí 10 Písmo a jazyk 11 City a vášeň 12 Paměť a dokument. Žena se vynoří ze tmy a projde dveřmi. Se strachem v očích se dívá do nekonečné hlubiny noci, která překryla celý svět za dveřmi. Nahlíží do vlastního snu, ale možná, že ji někdo sní. Vše, co následuje, se odehrává v rytmu úzce svázaných motivů. Další experimentální střihový snímek Gustava Deutsche Film je (7-12) je sugestivní sbírkou pohyblivých obrazů z prvních třiceti let existence tohoto osudového média, halucinogenním spojením grotesky a akce, melodramatu a němé všednosti. Je to katalog možností, všeho, čím film může být tím, že vůbec je. Proto ta režisérova důslednost při koncipování pokračování své filmové skladby, která stahuje převzaté obrazy, vystřihává je z dobových hraných filmů a dokumentů, z těch tisíců zapomenutých filmových pásů, aby je spojila v přísný minimalistický celek, plným právem reprezentující teoretickou představu otevřeného díla. Po snímku Film je (1-6), věnovanému vědeckému filmu jako laboratoři, kde se rodí skutečný experiment (1 Pohyb a čas 2 Jasné a temné 3 Nástroj 4 Materiál 5 Okamžik 6 Zrcadlo), pracuje režisér v dalším díle především s hraným filmem, ilusionismem prvních záznamů varieté, s první křečí studiového filmu, s rozstříhanou imaginací hraných příběhů. Vědecký film (zaznamenávající, odhalující) jako analýza a groteska (smích v lidském pohybu, nevyčerpatelné variace), jako syntéza - tedy film od počátku s Janusovou tváří. Ta několikanásobně otevřená struktura jednotlivých kapitol, jejichž mozaikovitě stahované a vzápětí odstřeďované motivy jdou napříč celým filmem (úsekem úseku) a zároveň odkazují k prvnímu experimentálnímu katalogu - stejně jako otevírají dveře dalším pokusům Deutschova jedinečného díla ve stavu zrodu - celá mřížka této struktury je zdánlivě zjednodušena podkapitolami, elementární pulsací v rámci samostatných kapitol. Už sám název snímku není neúplnou definicí, v níž chybí to, čím že film je, ale je to komplexní sdělení samozřejmé přítomnosti filmu, jeho nepřetržitosti, té pomíjivé metamorfózy lidské existence. Jestliže věta literárního experimentu Gertrudy Steinové zněla: růže je růže je růže je růže, pak: film je film je film je film. Deutsch nahlíží film až geometricky, prostřednictvím narýsovaných témat, která mu slouží jako východisko k uchopení vývoje filmu a samotného média především v jeho esteticko-psychologických souvislostech a aspektech. Proměnlivá expozice motivů úzce souvisí s proměnami myšlenkových a estetických stop různých epoch. Vztah filmu a existence (nikoli reality), vnitřku a vnějšku, vědomí a časoprostoru je mu základem pro vyjádření situovanosti člověka ve světě. Divácky sjednocujícím prvkem se pak zdá být hudba, paradoxně nejméně abstraktní variace čtyř rakouských představitelů elektronické hudby, komponované v přímé vazbě se sestřihem obrazů. MFDF Jihlava