Chuť kumysu

Xavier Christiaens se vydal na cestu, aby divákovi nabídl její vnitřní obraz. Je trpělivým osamělým cestovatelem, který pečlivě pozoruje poznávanou krajinu. Intenzita a tón jeho filmu mají emocionální původ, roztřepené obrazy mizejí na plátně jako procítěný stav. Pouť po Kazachstánu a Kyrgyzstánu vyvolala sugestivní náladové obrazy, z nichž vyvstává pomyslné vyprávění, jehož tempo odpovídá zvláštnímu bezčasí filmu. Je to příběh muže, který kdysi opustil hory, kde se narodil, přestěhoval se do města, přiváben jeho kouzlem, ale za přelud platí, na periferním sídlišti nemůže být šťastný. Protilehle zdem městského bytu plynou obrazy nomádského tábora v černých horách, pastýři doprovázejí své koně na letní pastvě, žijí v jurtách. Jsou ještě na cestě, ale přerušovaný zpěv upomíná nezadržitelné mizení kultury kočovníků. Pronikavý snímek je nesen nostalgií, už první enigmatické záběry uvádějí diváka do zvláštní halucinace. Výtvarná pomalost filmu pracuje s kontrastním videozáznamem převráceným do černé a bílé. Těla, tváře, krajinu a hudbu prostupuje melancholie, intuitivní a pečlivě komponované obrazy podněcují momenty čistě filmového vzrušení. Režisérovým záměrem je rozptýlit obrazy, mlčenlivě a vášnivě je vymanit z falešného pohybu předstírané reality a dostát podmanivosti snu. Cesta jako vyrovnání se s cizím zahrnuje dvojí paralelní a zároveň protikladný postoj - souhlas a odmítnutí. Skutečný cestující tento dvojznačný postoj přijímá. Stále hledá pravou míru mezi osobním a jiným, mezi svobodou cesty a místa, přemýšlí o zodpovědnosti přihlížejícího, váhá, na každém kroku znovu. MFDF Jihlava