Gradiva - Náčrtek I

Inspirací byla povídka Wilhelma Jensena „Gradiva“, ale záměrně je zbavena psychoanalytického rozměru. Film začíná a končí (nezačíná a nekončí) v režimu bezčasí stojícího mimo pojmy „před“ a „poté“. Do popředí se dostává pohyb a čas. Vytváří se tak síťová struktura záběrů, skrz něž prosvítá význam. DETAIL: „ ‚Půlnoc‘, ‚Pravé poledne‘, ‚Téměř poledne‘, ‚Stmívání‘ jsou jen označení pro různorodé složky či lépe řečeno jde nejdříve o světelné variace, následně tak pojmenováváme jejich rychlost a dohromady se vytváří osobitý akt času – filmového času.“ Raymonde Carasco MFDF Jihlava 2015