Ševci z Nummi

První filmová adaptace Kiviho bukolické komedie o zhrzeném ševcovském synkovi dává vyniknout svérázným charakterům v jejich přirozeném vesnickém prostředí těsně spjatém s lesy, slatinami a jezery. Erkki Karu obohatil předlohu o scény plné metafor, flashbacků a představ vyjadřujících touhy i obavy. Zručný a umělecky nadaný Erkki Karu (vl. jm. Erland Fredrik Kumlander, 1887-1935), po otci truhlář, později pekařský a zlatnický učeň, se věnoval nejprve divadlu. Z malíře a výrobce kulis, pomocníka a herce malých rolí se vypracoval na uměleckého šéfa divadla ve Forsse. Po skončení finské občanské války se zaměřil na film. Založil dvě produkční společnosti: dodnes fungující Suomi-Filmi (vznikla v roce 1919) a v historii finské kinematografie dosud největší společnost Suomen Filmiteollisuus (fungovala v letech 1934-1965, oficiálně byla zrušena v roce 1971). Karu od počátku 20. let určoval směr vývoje finského filmu. Produkoval sedmatřicet hraných filmů a kolem sto šedesáti různometrážních dokumentů. K jeho nejznámějším režijním počinům patří drama Koskenlaskijan morsian (Vorařova nevěsta, 1923) a komedie Ševci z Nummi natočená podle stejnojmenné divadelní hry Aleksise Kiviho (1864). Mladík Esko a ševcovská schovanka Jaana vyrůstali při společných hrách. Kaprál ze sousedství stanovil ve své závěti vyplatit pět set tolarů tomu z nich, kdo dřív oslaví svatbu. Jaana najde zalíbení v kováři Kristovi, jenž její city opětuje. O peníze má ale zájem ševcová Martta, jež vyžene synka na námluvy, protože i o jeho nevěstě je údajně rozhodnuto. Když Esko s družbou dorazí za zaslíbenou Kreetou, celý statek žije její veselkou. Nezvaní hosté přisednou ke slavnostní tabuli a záhy vypukne rvačka. Eskův žalostný návrat umocní rázné prohlášení: „Nikdy se neožením!" Karu pochopil výjimečnost nového média a děj filmu vypráví v obrazech. Plynulosti příběhu dociluje citlivým napojováním sekvencí snímaných v exteriéru a interiéru, využívá mnohostranného potenciálu střihu a nebrání se dějově opodstatněnému uvolnění statické kamery. Jedním z významů adjektiva „karu", které si průkopník finské kinematografie vybral za své příjmení, je „strohý". A přesně tak bývá označován i jeho režijní styl. Hra Ševci z Nummi byla zfilmována zatím třikrát. Po němé verzi vznikly dvě zvukové: černobílou režíroval Wilho Ilmari (1938), barevnou Valentin Vaala (1957). Alžběta Štollová LFŠ 2015