Hindenburg a Hitler

Rok 1914 - Evropa žije čtyři desetiletí v míru, Německé císařství se stává vedoucí evropskou velmocí. 28. června se v Sarajevu stali oběťmi atentátu následník trůnu František Ferdinand d´ Este a jeho choť Žofie Chotková - rozpoutá se 1. světová válka, do té doby největší válečný konflikt. V Hannoveru prožíval poklidnou penzi Paul von Hindenburg (1847-1934), v Berlíně žil nevýrazný a zneuznaný malíř Adolf Hitler (1889-1945). Ve světové válce se penzionovaný důstojník stal vrchním velitelem německé armády a nezaměstnaný mladík z Vídně jedním z mnoha miliónů obyčejných vojáků. Nevyhnutelná porážka a rozpad Rakousko-Uherska v r. 1918 se kupodivu na popularitě von Hindenburga nijak nepodepsaly, následnou Versailleskou smlouvu z r. 1919 však bezvýznamný desátník Hitler vzal jako osobní i národní potupu. V následujících letech dosáhl oblíbený maršál Hindenburg až na post říšského prezidenta, ovšem Hitler se z vězení (kde napsal svůj Mein Kampf) raketově vyšvihl až do čela nacionalistické NSDAP. 30. léta se nesla v duchu hospodářské krize, nezaměstnanosti i válečných reparací vítězným mocnostem - všechno uměl Hitler využít ve svůj prospěch. Demonstrace, vyvolávání ozbrojených konfliktů, antisemitismus i opakované volby - nic z toho nezabránilo fanatickému nacistovi dosáhnout na post nejvyšší - prezident Hindenburg něm v viděl hrozbu, ale byl příliš starý a slabý než aby mohl nadcházející katastrofě zabránit - v r. 1933 nenáviděného Hitlera nerad, ale nevyhnutelně jmenoval říšským kancléřem. Když o rok později skonal, zemřelo i demokratické Německo - v přeneseném slova smyslu se "narodil" fašismus...