Příběhy ze Zeměmoří

Japonské animační studio Ghibli, které proslulo delikátními fantaskními snímky, které v domácím prostředí lámou rekordy návštěvnosti a i v zahraničí patří mezi nejuznávanější rodinné filmy, se ujalo adaptace jedné z nejpopulárnějších fantasy ság západní literatury. Převést svět Zeměmoří z pera Ursuly K. Le Guinové na stříbrné plátno chtěl jeden ze zakladatelů studia, oceňovaný autor Hajao Mijazaki již řadu let, ale autorka ho odmítla, protože nebyla obeznámena s jeho tvorbou. Situace se změnila, když Mijazaki získal Oscara za film Cesta do fantazie, ale tou dobou sám pracoval již na jiném filmu. Na základě svolení Le Guinové se práce na scénáři a režie adaptace ujal Mijazakiho syn Goró. Ačkoli název snímku odkazuje k souboru povídek vydaných v roce 2001, jedná se spíše o kompilaci motivů z celé románové ságy Zeměmoří. Hlavní osa příběhu při tom vychází ze třetí knihy nazvané Nejvzdálenější pobřeží, kterou autorka dokončila v roce 1972. Rovnováha světla a temnoty ve světě Zeměmoří je vychýlena, lidé přicházejí o jistoty, přestávají věřit sami v sebe, a i čarodějové přicházejí o své schopnosti. Mladý princ Aren sužován úzkostí uteče za znepokojivých okolností od královského dvora. Jeho bezcílné pouti dá směr setkání s arcimágem Krahujcem. Na jejich společné cestě Aren poznává dívku Theru, která v nitru ukrývá velké tajemství. O Arena se začne zajímat Krahujcův dávný protivník, zlomyslný mág Pavouk převtělený do podoby ženy, jenž se pídí po tajemství věčného života. Strach ze smrti nejprve Arena, podobně jako Pavouka, přichyluje k temnotě. Hrdina však poznává, že jediná cesta, jak přemoci úzkost, vede přes nalezení lásky k životu. Zdroj: ČT