Česká divadelní režie: Evald Schorm

15.12.18931–14.12.1988. Český divadelní a filmový režisér. 1962 absolvoval FAMU spolu s dalšími příslušníky tzv. nové vlny. Začínal jako dokumentarista. V hraném filmu debutoval 1964 kritickým pohledem na myšlení mladých lidí (Každý den odvahu), následovaly studie etických principů lidského chování (Návrat ztraceného syna – 1966, Farářův konec – 1968, Den sedmý, osmá noc – 1969, prem. 1990, Psi a lidé – 1971). Většina jeho filmů, tematicky zaměřených na životní a hodnotové krize a frustrace jednotlivce narazila na politické překážky. Po roce 1968 byly jeho filmy zakázány a nesměl ani natáčet -tento zákaz platil až do roku 1988, kdy natočil svůj poslední film Vlastně se nic nestalo, jejž dokončil těsně před smrtí.. V 70. a 80.letech našel existenční východisko v práci pro divadlo, kde se uvedl inscenací románu Dostojevského Zločin a trest (1966, Činoherní klub), zde v další inscenaci Hodinový hoteliér 1969 prokázal mimořádný smysl pro divadelní specifiku volbou nekonvenčního obsazení, ale i pojetím herce jakou autora postavy a zároveň herecké osobnosti jako záruky autentičnosti divadelního aktu. Byl spolutvůrcem brněnské éry Miniopery na počátku 70.let (Berg – Johannes, doktor Faust, Milhaud – Únos Evropy, Opuštění Ariadny, Theseovo osvobození), opery inscenoval též v brněnském a pražském Národním divadle. V 80.letech hostoval i na operních scénách v zahraničí (Stuttgart, Ženeva). Spolupracoval s řadou malých scén, které mu byly blízké svou hravostí i metodou fragmentární kompozice (např. Studio Ypsilon, ale též Semafor, Divadlo na okraji, Studio Bouře, Činoherní studio Ústí nad Labem). Nejsoustavnější bylo jeho hostování v Divadle Na zábradlí ( Hrabalovo Bambini di Praga, Dostojevského Bratři Karamazovi, malé verze Shakespearova Macbetha a Hamleta, Gozziho Král jelenem). Jediné angažmá získal v Laterně Magice, kde od pol. 70.let působil jako scenárista a režisér – zde mohl skloubit filmové a divadelní postupy v inscenacích činoherního půdorysu – např. Noční zkouška A.Máši, Čechovův Černý mnich, ale též multimediální programy jako Láska v barvách karnevalu, Kouzelný cirkus či Odysseus. Schormův režijní styl preferoval kompozici otevřenou a epickou, přinášející na jeviště filmový střih, vyjádřený prudkými změnami rytmu, distance a ztotožnění v hereckém projevu i výstavbě inscenací. zdroj: ČT